Macocha Petry Hůlové je strmý pád do propasti alkoholismu

03092121.jpeg
03092121.jpeg

Téměř každý rok vydá novou knihu. Je jí pětatřicet a už jich napsala osm. A navíc je každá úplně jiná než ta přecházející, takže vždycky znovu překvapí. Novinka Petry Hůlové Macocha, která právě vyšla v nakladatelství Torst, překvapila rozhodně příjemně.

Petra Hůlová je taková literární herečka. Dokáže si každou svou postavu obléct jako overal a s naprostou samozřejmostí a věrohodností z ní promlouvat. Její zvláštní talent beze zbytku se převtělit způsobuje, že jsou její knihy každá jiná – a všechny silné. Občas se ale hrdinka Hůlové v lecčems podobá, tak jako v její novince Macocha. V takovém případě má každý nutkání zjišťovat, jak hluboko do svého soukromí autorka ve skutečnosti zašla. Dokonale uvěřitelná postava k tomu zkrátka svádí.

Vypravěčka je spisovatelka. Píše červenou knihovnu, aby se uživila, a sama si uvědomuje, jak hloupé její knihy jsou; občas si to pro sebe omlouvá, ale dobře ví, proč to dělá. Psaní je její vášeň, při které ji nesmí nikdo rušit. Na mléčné sklo dveří její pracovny kdysi nemohl klepat ani manžel ani děti. Ty především ne. Mateřský pud se v ní totiž nikdy neprobudil. A tak si děti rostly, jak mohly, a manžela časem nahradil jeden z mnoha dalších mužů. Hlavní podíl na tom všem měla neovladatelná závislost na alkoholu.

Jak moc Hůlová tentokrát čerpala ze svých zkušeností, je nakonec úplně jedno. Ostatně je to jedno vždycky. Hlavní je, že opět dokázala postavit živoucí figuru, která je čtenáři sympatická i nesympatická zároveň. Je totiž osobitá, inteligentní a zajímavá, stejně jako krutá a sobecká. Jenže její nedostatky částečně vysvětluje alkoholismus, takže čtenář neustále osciluje mezi soucitem a hněvem. Když se děti – ke zděšení sociální pracovnice i manžela – vyklánějí z balkonu, zatímco si opilá matka o něčem sní, na chvíli ten její klid snad i sdílíme.

02772679.jpeg

Kniha je totiž napsaná naprosto sugestivně, hrdinka jako by se překotně vymlouvala ze všech svých frustrací. Jako by mluvila spatra, na mysl se jí derou asociace a tok řeči běží úplně přirozeně. Hůlová se tu nepouští do žádných formálních experimentů, její jazyk je ale úžasně svěží a citlivý.

I díky tomu se Macocha dá přečíst jedním dechem. Ale zůstane ve vás dlouho. Petra Hůlová tak znovu potvrdila, že je originální a talentovaná spisovatelka, která se zjevně jen tak nevyčerpá. Její nová kniha je totiž ještě lepší než ta předešlá.

Petra Hůlová: Macocha
Praha: Torst, 2014. 167 stran.