Maminka ušla s dcerkami 500 km až k Baltu: Na mateřské jsem zjistila, že nemám žádné koníčky
Máma, co ráda chodí. Tak si říká Eliška Kopicová, která letos došla se dvěma malými dětmi z Česka až k Baltu. Popisuje to jako velkou výzvu a osvobozující, nejen rodičovskou zkušenost.
Dobrodružství může mít různé podoby a začít ve kterékoli fázi života… „Na mateřské jsem si uvědomila, že vlastně nemám žádné koníčky. A tak jsem začala s prvním miminkem hodně chodit na procházky a stala se z toho obsese. Chození mě hrozně baví,“ říká Eliška. Maminka dvouleté a čtyřleté dcerky přešla vloni s dvoumístným kočárkem Česko od jihu k severu. O svých zkušenostech vydala knížku a na sociální sítích vystupuje jako Máma, co ráda chodí.
500 kilometrů s kočárkem. A se strachem ze spaní venku
Letos si Eliška naplánovala další víc než 500kilometrovou trasu. Manžele opět nechala doma v roli „vzdálené podpory“. Na nejsevernějším bodě republiky na trasu navázala tam, kde minule skončila, a došla s dětmi k polskému pobřeží Baltu. Hlavní výzvou pro ni bylo spát venku, protože se toho bojí.
„První noci jsem se bála úplně strašně. Ani ne tak zvuků zvířat jako aut nebo toho, že mě někdo přijde vyhodit uprostřed noci se dvěma dětmi,“ přiznává. Krizi měla obecně v podvečer, kdy ji unavenou přepadala lítost, že není doma. „Rána byla vždy lepší. Také s tím, že strachy se začaly pomalu rozpouštět.“
Mateřské dobrodružství během putování. Jaké má praktické dopady? Jaké zážitky a radosti přináší? Poslechněte si kompletní záznam nového dílu Casablanky, cestovatelského podcastu Radia Wave.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
