Maraton jako továrna na rekordy z říše snů. Co pohání nejdemokratičtější sport, ale i budí rozpaky?

Váží 138 gramů, stojí zhruba dvanáct tisíc korun a obujete je pouze na jeden maraton. Takové jsou ve zkratce boty, ve kterých Tigist Assefa na sklonku září překonala v Berlíně nejrychlejší čas v maratonu. Dosavadní maximum posunula o více než dvě minuty a jako první žena se dostala pod hranici dvou hodin a 12 minut.

Časem 2:11:53 překonala dokonce i český rekord v mužské kategorii. „Ten posun je skutečně výrazný a nečekaný. V Berlíně se hodně čekalo od Eliuda Kipchogeho, ale její výkon ho jasně zastínil,“ popisuje Vojta Jírovec. Vášnivé debaty následovaly. „Točí se, jako tomu je v posledních letech běžné, kolem jejích bot,“ dodává.

Čtěte také

Maraton pod dvě hodiny? Trochu matematická olympiáda a trochu přeměna ve stroj, říkají vytrvalci

Technologie totiž pronikly i do tak „jednoduchého“ sportu, jako je běhání. „Dlouhé roky mezi jednotlivými značkami nebyl velký rozdíl. Až v minulé dekádě se objevily boty se speciální pěnou a karbonovým plátem, které to změnily,“ připomíná Vojta, podle něhož jde o nevyhnutelný, i když ne zcela šťastný posun.

Netrvalo to dlouho a nevydržel ani rekord v mužském maratonu, který Kelvin Kiptum přiblížil na 35 vteřin k hranici dvou hodin. Není tak už tolik otázkou jestli, ale kdy slavná meta padne. „Kiptum, který podle vlastního trenéra někdy naběhá až 300 kilometrů týdně, k tomu teď má jasně největší předpoklady,“ míní Vojta.

Co by pro tento sport znamenalo prolomení hranice dvou hodin? Je možné porovnávat maratonské rekordy třeba jen deset let zpátky s těmi dnešními? A proč je právě tato distance tím ultimátním testem lidské výdrže? Poslechněte si maratonský díl Tribuny.