Marek Šindelka: Chci zprostředkovat fyzický pocit toho, co zažívají migranti

Nová Markova kniha Únava materiálu nás vezme na dlouhou pouť studenou, nepřátelskou krajinou plnou plotů, skladišť a dálničních nadjezdů. Tak aspoň vidí Evropu bezejmenný třináctiletý kluk, který uteče z detenčního zařízení pro uprchlíky, aby našel svého staršího bratra. „Mým cílem bylo zprostředkovat skoro až fyzický pocit z toho, co tito lidé zažívají, všechny starosti o tělo, které můžou nastat. Tělo je tam totiž základní problém: je třeba ho přepravovat z kontinentu na kontinent, vpresovat ho do velice úzkých prostorů, může mu docházet kyslík, síla...“ vypočítává Marek.

„Tu knížku bych mohl z fleku psát třeba o holocaustu, o klukovi, který utekl z transportu – a nikdo by to neproblematizoval. Ale tohle se děje tady a teď, vedle nás,“ vysvětluje Marek, proč je podle něj důležité literárně zpracovávat současná témata – byť s rizikem, že se může spálit. „Psát o něčem, co se děje v současnosti, je vždycky risk, není to dopečená, polarizovaná historie. Hrozí velké nebezpečí, že z toho vzejde něco naivního, povrchního. Snažil jsem se tu vžívat do lidí, kteří mi jsou kulturně hodně vzdálení, ale pokusil jsem se poctivě spoluprožít aspoň něco z toho.“

Autorské čtení Marka Šindelky z jeho nové knihy Únava materiálu v Liberatuře|foto: Jiří Šeda

Na otázku z publika, jak se dá skloubit zpracovávání takhle pesimistického tématu s osobním životem, odpověděl: „Jsem v tom vždycky hrozně angažovaný, takže to vyčerpává nejen mě, ale i lidi v mém okolí. Ale myslím si, že jsme to všichni zvládli skvěle. Přiznám se, že jsem měl poměrně strach stát se otcem, bál jsem se třeba, že už nikdy nenapíšu knížku, a dalších nesmyslů. Byla to ale naopak strašná energetická vzpruha, byl jsem schopen pracovat po nocích a přes den se radovat z naší Františky.“

Poslechněte si celý rozhovor s Markem Šindelkou a první kapitolu z jeho knihy Únava materiálu.