Marie, náhodou, neřveš? Náhodou jo! Špína pročítá zin Mazinerie a poslouchá novou nahrávku Lakka

Pražská neocrustová kapela Lakka se dala dohromady před necelým rokem na troskách skupiny Kaczyński, cestou na koncert do Kladna. Na sklonku loňského roku vydali čerstvé, debutové EP. Probírali jsme, jak deska vznikala, o čem Lakka zpívá i to, jak vypadaly první koncerty. Málokdy se nám totiž poštěstí mít ve studiu někoho, kdo má začátky své kapely v tak živé paměti. Zároveň se nám Marie svěřila, že žánr, ke kterému se Lakka odkazuje, zas až tak moc neposlouchá, nicméně řvát v Lakka je pro ni obrovský a skvělý ventil nahromaděný energie.

K EPčku dělala Marie i obal, kromě řvaní v kapele je totiž především výtvarnice. S tvorbou plakátů, obalů desek a dalších vizuálních materiálů pro kapely začínala už v Plzni, odkud pochází a kde krom chození na koncerty pracovala i v legendárním Divadle pod lampou. Cesta k drsnějším hudebním žánrům prý u ní ale vedla přes grunge, což přinutilo Kazatele, aby se podělil o svoji podivuhodnou geograficko-hudební teorii. Marie se ovšem nevěnuje pouze nějaké kapelní grafice, ale i malbě a fotce (kterou vystudovala). Na všechno, v čem má prsty, se můžete podívat na jejích stránkách mariefiserova.cz.

V ateliéru fotografie na ústecké Fakultě umění a designu, který Marie studovala, taky vzniklo první číslo jejího zinu Mazinerie. Šlo o bakalářskou práci, která nakonec překonala hranice akademické univerzitní půdy a začala si žít vlastním životem. Koncem roku díky tomu vzniklo už třetí číslo. Obsahově se jedná o remix všech možných témat, ne jen o muziku. Kromě rozhovorů, úvah v něm najdete dokonce i omalovánky. Jak moc je důležitá vizuální stránka věci a vůči jaké zinové estetice se Marie v rámci svého zinu vymezila, si můžete poslechnout v audiu. A aby toho s těmi ziny nebylo málo, Marie má na svědomí i malý zinový festival Spring Zine Party, na který se můžete přijít podívat i letos.