Michal Sedláček: Albánie

Albánie je země krásných hor, rodná hrouda Matky Terezy (ačkoli Skopje je dnes součástí Makedonie), země s komplikovanou postkomunistickou pověstí a země, která se honosí dvěma moři. Host Casablanky Michal Sedláček se do Albánie pravidelně vrací, dokonce i svou diplomovou práci na etnologii zaměřil na Albánii, resp. na albánskou komunitu, žijící v Praze.

Co dělá z Beratu nejkrásnější město Albánie? Do kterých hor vedou a do kterých nevedou silnice? Jak je to v nich se značením? V čem jsou albánské pláže horší než chorvatské a černohorské? Poslechněte si záznam živého vysílání, které jsme při premiéře doprovázeli i balkánskou muzikou.

Mluvili jsme i o balkánských (nejen albánských) stereotypech. V českých cestopisech často najdeme věty jako: „Vydejte se s námi na horské putování krajem krevní msty, nebetyčných, divokých hor a usměvavých pastevců.“ (zdroj www.hedvabnastezka.cz). Jako kdyby se aspoň procento těch cestovatelů, kteří o krevní mstě píší, s ní opravdu nějak setkalo...

Čeští turisti to pochopitelně většinou nemyslí zle. Částečně jsou nadšení vlastní výpravou a „vyvalení“ z toho, že jsou – po nedlouhé cestě vlakem – v „jiném světě“ a „divočině“, kde bača „drsně“ bere na psa hůl, částečně přijíždějí zásobení informačními stereotypy, ve kterých divokost a živelnost neodpáratelně připsaná jihu hraje velkou roli: „...vyvaleně pozorujeme jiný svět,“ píše se v dalším cestopisu. „Úzká chabá silnice, kolem ní samá zbořeniště domů, zvířata všech druhů, co chvilku zchátralé a opuštěné benzínové pumpy, do toho občas nějaký nově opravený dům a zajímavá krajina s horami tyčícími se v dálce na východě. Vysedáme v prvním městečku jménem Koplik a všichni na nás koukají jako na naprosté exoty.” (zdroj www.hytha.eu)

Casablanca na Facebooku