Mileniálové s prvním sexem nepospíchají, jeden z osmi ho ve 26 letech ještě nezažil

10. květen 2018

Na první pohled mají mladí lidé díky technologiím sex doslova na dosah ruky, jenže se ho bojí. Podle výzkumu otálejí mileniálové ve Velké Británii s první sexuální zkušeností déle, než bychom čekali.

Jeden z osmi ho nezažil ani ve 26 letech, píše britský Telegraph. Strmý nárůst mladých lidí, kteří sexuálně nežijí, souvisí podle odborníků se „strachem z intimity“ a tlakem sociálních sítí. Původně vládní projekt s názvem Next Steps, který nyní spravuje University College London, sledoval 16 000 Britek a Britů narozených mezi lety 1989 až 1990, a to od jejich čtrnácti let. Z výzkumu vyplývá, že mileniálů čekajících na první sex výrazně přibylo. V předchozí generaci jej ve stejném věku nezažil jen jeden z dvaceti. Podle Susanny Abse, psychoanalytické psychoterapeutky, dnešní mladí vyrůstají v „kultuře hypersexuality“, která způsobuje strach z intimity. Dívky a mladíci jsou stresovaní všudypřítomnými zobrazeními dokonalých pevných těl. Frustrující je i představa, že se o jejich selháních a nedostatcích může prostřednictvím sociálních sítí dozvědět prakticky kdokoliv. Pokud předpokládáme, že sex nezažili také ti, kteří odmítli ve výzkumu na tuto otázku odpovědět, stoupne počet sexuálně nezkušených mladých na jednoho ze šesti, dodává Steve McKay, profesor sociologie z univerzity v Lincolnu. 

Podívejte se taky na Úzkosti, nebezpečí mrtvice a neinformovaní kluci. Přestanou Češky brát hormonální antikoncepci?.

autor: kult
Spustit audio
  • Mladík se vyfotil na kupoli katedrály. Za podobné kaskadérské kousky ho hledá policie

    12. červenec 2024
    Katedrála ve Florencii

    „Osoba v černé mikině s kapucí, džínách a teniskách se natáčela, jak stoupá po vnitřním schodišti florentské katedrály Santa Maria del Fiore a vylezla na Brunelleschiho kupoli, aby si pořídila selfie.“ To se píše v policejní zprávě k nedávnému incidentu. Podle florentských médií je z kaskadérského kousku, zveřejněném na Instagramu, podezřelý sedmnáctiletý mladík. O události píše také The Guardian.

    Záběry z výstupu byly zveřejněny na účtu @dedelate, který na Instagramu sleduje více než 227 000 lidí. Předpokládá se, že se mladík ukryl v katedrále před zavřením. Jeho komplic pak výstup na kupoli natočil zvenčí katedrály a zřejmě také zachytil protagonistu, jak prchá z budovy. Teenagera zatím nikdo oficiálně neidentifikoval, ale podle zpráv v italském tisku jde o sedmnáctiletého mladíka z Lombardie. Je známý už z dřívějška podobnými selfie výzvami. V květnu byl obviněn za podobný incident v milánské katedrále. Kaskadérské kousky natočil také na střeše divadla Ariston v San Remu, kde se každoročně koná hudební festival.

    „Dozvěděli jsme se o neoprávněném vstupu do Brunelleschiho kopule,“ řekl deníku La Nazione Luca Bagnoli, prezident Opery di Santa Maria del Fiore. „Florentský dóm je posvátné místo, které je zapsáno na seznamu světového dědictví. Pro některé je však bohužel také hřištěm, a to je smutné. O zbytek se postarají příslušné orgány,“ dodal.

    Fabiola Minoletti, místopředsedkyně výboru milánských obyvatel, řekla deníku Il Giorno: „Dede pokračuje ve svých činech. Proč nedokážeme tyto lidi s arogantním přístupem zkrotit? Nejenže pokaždé riskuje svůj život, ale jeho kousky by mohly inspirovat k napodobování.“

    Jeden ze sledujících Dedeho například nedávno vyzval, aby vylezl na vrchol baziliky svatého Petra ve Vatikánu.

  • Mise Titanic zmapuje vrak nejpodrobněji v historii. Snímky kamer rozliší i zrnka písku

    12. červenec 2024
    Fotograf

    Tým vědců a historiků se vydává k Titaniku. Chtějí pořídit dosud nejpodrobnější fotografický záznam vraku. Pomocí moderní technologie budou skenovat každý kout slavného parníku, aby získali nové poznatky o jeho potopení. O misi k potopenému vraku lodi píše BBC.

    Dvě robotická vozidla se ponoří na dno oceánu, aby pořídila miliony fotografií s vysokým rozlišením a vytvořila 3D model všech trosek. „Chceme si vrak prohlédnout s takovou jasností a přesností, jaké ještě nikdo nedosáhl,“ vysvětlil spoluvedoucí expedice David Gallo.

    Na světě je asi jen málo lidí, kteří by neznali příběh údajně nepotopitelného Titaniku. O jeho srážce s ledovcem a ztroskotání existuje nespočet knih, filmů a dokumentů. Ale přestože je místo vraku od jeho objevení v roce 1985 předmětem opakovaného zkoumání, stále neexistuje podrobná mapa vraku. Některé části jsou prozkoumané jen zběžně.

    Tým chce prozkoumat stav některých známých objektů, například velkého kotle, který se vysypal, když se luxusní parník rozlomil napůl. Expedice bude také hledat předměty zaznamenané při předchozích pátráních.

    „Pro mě jsou nejzajímavější věci cestujících, zejména jejich zavazadla,“ řekla Tomasina Ray, která spravuje sbírku artefaktů z Titaniku. „Právě osobní věci cestujících pomáhají dokreslit jejich příběhy,“ dodává.

    Je to už devátá návštěva společnosti RMS Titanic na místě vraku. Firma v posledních letech vyvolala kontroverze svým přáním pokusit se vyzdvihnout část rádiového zařízení Marconi, které v noci potopení vysílalo nouzové volání.

    Pro mnohé je Titanic hrobem patnácti set lidí, kteří té noci v roce 1912 zahynuli. Nikdo by se ho proto neměl dotýkat. „Chápeme to a rozumíme tomu,“ říká výzkumný pracovník společnosti James Penca. „Potápíme se k Titaniku, abychom se z něj dozvěděli co nejvíce, a jak se sluší na každé archeologické naleziště, děláme to s maximální úctou,“ dodává. Ale nechat ho na pokoji, nechat jeho pasažéry a posádku jen tak zmizet v propadlišti dějin –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ to by podle něj byla největší tragédie ze všech.

  • Vědci navrhují skafandr jako ze sci-fi Duna. Bude umět filtrovat moč

    12. červenec 2024
    Skafandr

    Vědci z Cornellovy univerzity navrhují skafandr, který dokáže přeměnit moč na pitnou vodu. Prototyp je inspirovaný filtračními obleky ze sci-fi série Duna Franka Herberta. Stejně jako v románu, skafandr zvládne sesbírat moč, vyčistí ji a do pěti minut ji astronaut bude moct vypít pomocí hadičky. O vývoji skafandru informuje The Guardian.

    Moč a pot se již běžně recyklují na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Je ale potřeba vytvořit podobný systém pro astronauty na expedici. „Astronauti mají v současné době k dispozici pouze jeden litr vody v pitném vaku ve skafandru,“ říká Sofia Etlinová, výzkumná pracovnice na Cornellově univerzitě a spoluautorka prototypu. „To je nedostatečné pro plánované delší výstupy na Měsíc, které mohou trvat 10 hodin, a v případě nouze dokonce až 24 hodin,“ dodává.

    Dlouhodobě se také objevují stížnosti na současné řešení – dnes používaný tzv. oděv s maximální absorpční schopností (MAG), je v podstatě plena pro dospělé. Oděv je údajně náchylný k protékání, nepohodlný a nehygienický, což některé astronauty přimělo omezit příjem jídla a pití před výstupem do vesmíru a další si stěžovali na infekce močových cest.

    „Je běžné, že MAG protéká,“ dodala Etlinová. „Astronauti mluví o tom, že v určitém okamžiku už nepoznají, jestli je to moč, nebo pot. Říkají si, ano, jsem astronaut a tohle je břemeno, které musím nést.“ Podle ní je ale nepravděpodobné, že budoucí komerční astronauti budou zaujímat takový stoický postoj.

    Navržený systém se skládá ze sběrné nádobky z tvarovaného silikonu, která se přizpůsobí genitáliím a má různý tvar a velikost pro ženy a muže.  Je umístěný ve spodním prádle z několika vrstev pružné tkaniny.

    NASA připravuje misi Artemis III v roce 2026. Jejím cílem je vysadit posádku na jižním pólu Měsíce. Do roku 2030 chce uskutečnit také misi s posádkou na Mars. Důležitou součástí obou programů je právě nutnost žít a pracovat po delší dobu v terénu.

  • Tisíce hlavonožců na jednom místě. Vědci rozluštili záhadu zahrady chobotnic

    11. červenec 2024
    Chobotnice

    V octopus garden neboli zahradě chobotnic se nachází největší shromaždiště těchto hlavonožců na Zemi. Proč se tito mořští tvorové shromažďují právě na tomto místě? Nový výzkum přinesl odpověď na otázku, kterou si vědci kladli několik let.

    Do oblasti, která se nachází tři kilometry pod hladinou Tichého oceánu, se vydává asi 20 000 chobotnic, aby se zde pářily, vychovávaly mláďata a poté zemřely, uvádí web LADbibleMísto se nachází necelých 130 km západně od Monterey v Kalifornii a je známé jako „chobotnicová zahrada“. Poprvé ho podle serveru Vice objevila v roce 2018 expedice amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA).

    Sondy v dané lokalitě zachytily téměř nadpozemský jev. Následně bylo zjištěno, že se jedná o třpyt kůže chobotnic seskupených podél svahů hlubokomořské sopky zvané Davidson Seamount. Podle týmu vedeného Jimem Barrym, vedoucím vědeckým pracovníkem Výzkumného ústavu akvária v Montereyském zálivu (MBARI), je místo plné samic, mrtvých těl, zranitelných vajíček a vylíhnutých mláďat.

    Tým chobotnicovou zahradu zkoumal pomocí dálkově ovládaného přístroje. Během tří let se do oblasti ponořil čtrnáctkrát. Výzkumníci došli k závěru, že v této lokalitě je teplá voda, která urychluje růst embryí chobotnic a pomáhá udržet druh naživu. Samicím zde trvá asi 1,8 roku, než „vyvedou“ svá mláďata – tedy že je hlídají a pečují o ně, dokud se nevylíhnou –, což je mnohem rychlejší proces než v jiných oblastech, kde chobotnice žijí. Některým hlubokomořským chobotnicím přitom trvá více než čtyři roky, než zplodí potomky. Vědci se domnívají, že lokalizované hlubokomořské zdroje tepla mohou být pro chobotnice a další druhy přizpůsobené teplu zásadní. V rámci studie zveřejněné v časopise Science Advances zjistili, že teplá voda poskytuje druhu chobotnic Muusoctopus robustus metabolickou vzpruhu, která zkracuje dobu rozmnožování.

    O hlubokomořských vodách ale stále nemáme dostatek informací. Jak napsal server Guardian, podle Barryho existují i další hlubokomořské líhně chobotnic, které doposud nebyly objeveny. A zatímco tato zahrada chobotnic je chráněna v rámci národní mořské rezervace Monterey Bay, další lokality mohou být ohroženy vlečnými sítěmi a hlubinnou těžbou.

  • Vědci objevili největší zásobárnu vody ve známém vesmíru. Chtějí ji zkoumat obřím teleskopem

    11. červenec 2024
    Vesmír

    Dva týmy astronomů pod vedením vědců z Caltechu objevily největší zásobárnu vody, jaká kdy byla ve vesmíru zaznamenána. Vzdálená je od nás 48 miliard bilionů kilometrů. K prohlubování této a dalších znalostí lidstva by měl sloužit nový obří teleskop, který se právě dokončuje v Chile.

    Největší zásobárna vody byla nalezena v kvasaru, který je od Země vzdálený více než 12 miliard světelných let. Vodní masa obklopuje černou díru zvanou kvasar, což je jeden z nejjasnějších a nejbouřlivějších vesmírných objektů. Je poháněn obrovskou černou dírou, která pohlcuje okolní disk s plynem a prachem, při jehož absorbování kvasar vyzařuje obrovské množství energie. Píše to server Indy100.

    Hmotnost objevené vodní páry je nejméně 140 bilionkrát větší než veškerá voda ve světových oceánech dohromady. Pozorování odhalila, že vodní rezervoár vznikl v době, kdy byl vesmír starý pouhých 1,6 miliardy let. Pro představu, vesmír je nyní starý téměř 14 miliard let. „Prostředí kolem tohoto kvasaru je unikátní tím, že vytváří obrovskou masu vody. Je to další důkaz toho, že voda se vyskytuje v celém vesmíru, a to i v nejstarších dobách,“ řekl Matt Bradford, vědec z Laboratoře proudového pohonu NASA (JPL). Objev vody není až takovým překvapením, pára je však důležitým stopovým plynem, který odhaluje povahu kvasaru. A přestože se voda objevuje v celé Mléčné dráze, je ve formě ledu, jak poznamenal server UNILAD Tech.

    To znamená, že zabírá mnohem méně místa než ta, která se nachází v kvasaru. Tento konkrétní kvasar ukázal, že vodní pára je rozložena kolem černé díry v plynné oblasti o rozloze stovek světelných let (světelný rok je necelých 10 bilionů kilometrů). Její přítomnost naznačuje, že plyn je na astronomické poměry neobvykle teplý a hustý.

    K objevu vodní masy došlo už v roce 2011, teď se k němu ale opět upíná pozornost. Příští rok by totiž měl být uveden do provozu teleskop, který by mohl přinést nové
    poznatky ohledně vzdáleného vesmíru. Takzvaný Fred Young Submillimeter Telescope (FYST) se staví v rámci observatoře Chajnantor na severu Chile.

    FYST s průměrem 6 metrů používá nové optické technologie a podle stránek observatoře a podle webu observatoře by měl být spuštěný v roce 2025.

  • Tampony obsahují znepokojivé množství arsenu a olova, odhalila studie

    11. červenec 2024
    Vědci se domnívají, že kovy se do tamponů pravděpodobně dostávají různými způsoby během výroby (ilustrační foto)

    Ve studii, kterou vedli vědci z Kalifornské univerzity v Berkeley, výzkumný tým stanovil koncentraci 16 kovů, včetně arsenu, kadmia, kobaltu, olova a selenu, ve 30 tamponech 14 různých značek. Píše o tom server Independent.

    Výrobci, značky a produktové řady nejsou ve studii výslovně jmenovány. Menstruační potřeby ale byly údajně zakoupeny ve Velké Británii, USA a Evropě. „Pokud je nám známo, jedná se o první práci, která se zabývá měřením kovů v tamponech. Znepokojující je, že jsme zjistili koncentrace všech testovaných kovů, včetně těch toxických, jako je arsen a olovo,“ uvedla hlavní autorka studie Jenni Shearston. Předchozí výzkumy rovněž zjistily, že vystavení se toxickým kovům, jako je olovo a arsen, je spojeno s celou řadou zdravotních potíží, včetně demence, neplodnosti, cukrovky, rakoviny nebo s poškozením orgánů jako játra, ledviny a mozek.

    Vědci se domnívají, že kovy se do tamponů pravděpodobně dostávají různými způsoby během výroby. Některé z nich mohly být záměrně přidány během produkce jako součást pigmentu, bělidla, antibakteriálního prostředku nebo nějakého jiného procesu v továrně. Také samotná bavlna může absorbovat toxické kovy z vody, vzduchu, půdy nebo z okolních kontaminantů. Jak upozornil server Science Alert, dokonce i rostliny, z nichž se vyrábí bavlna, hedvábí nebo viskóza používané v absorpčních jádrech tamponů, mohou v půdě přijímat kovy z pesticidů, hnojiv a odpadních vod.

    V současné době není jasné, zda nalezené kovy přispívají ke konkrétním zdravotním komplikacím. Vědci proto vyzývají k dalším studiím, aby problematice porozuměli a zjistili, kolik toxických kovů se z tamponů vstřebává do těla. „Opravdu doufám, že výrobci budou povinni testovat své výrobky na přítomnost kovů, zejména toxických. Mohlo by to vést k pozoruhodným výsledkům, kdyby k tomu veřejnost vyzvala nebo požadovala lepší označování tamponů a dalších menstruačních výrobků,“ uvedla doktorka Shearston.

  • Experiment NASA zavřel dobrovolníky na rok do habitatu, který simuluje život na Marsu

    10. červenec 2024
    Planeta Mars

    Po více jak roce skončil experiment americké NASA, ve kterém 4 dobrovolníci simulovali život astronautů na Marsu. Zprávu přináší server NBC News. Kelly Hastonová, Ross Brockwell, Anca Selariuová a Nathan Jones strávili 378 dní v 3D tištěném habitatu, nazvaném Mars Dune Alpha, který měl připomínat život na Marsu. NASA pozorovala jejich zdravotní stav a výkonnost, aby zjistila, jak zaopatřit posádku během dlouhých misí. Sledovaly se zejména rizika spojená s omezenou výživou.

    Dobrovolníci prováděli úkony, jako na skutečné cestě na Mars. Mezitím tak došlo na údržbu habitatu, sběr vzorků nebo ovládání robotického náčiní. Cílem mise bylo zjistit, jak se skupina dokáže vypořádat s výzvami, kterým budou lidé na Marsu čelit. Posádka čelila stresovým faktorům stísněného prostředí, zpoždění komunikace a omezených zdrojů. Jedla trvanlivé potraviny i zeleninu, kterou si pěstovala během pobytu v izolaci.

    NASA vyvíjí technologii, která umožní vyslat astronauty na rudou planetu už v roce 2030. Simulovaná cesta byla první ze tří plánovaných cest do habitatu v rámci mise NASA Crew Health and Performance Exploration Analog, neboli CHAPEA.

    Mars Dune Alpha se nachází v Johnsonově vesmírném středisku NASA v Houstonu. Součástí stanoviště je pískoviště plné červeného písku, kde účastníci provádějí simulované „procházky po Marsu“. Stanoviště má vlastní ložnice, kuchyň a dvě koupelny. Podle NASA má také prostory pro lékařské ošetření, rekreaci, fitness a pracovní aktivity.

  • Úmrtí v souvislosti s vlnami extrémních veder přibývá, přesné číslo se špatně odhaduje

    10. červenec 2024
    Indie, vlna veder, počasí, léto

    Oficiálně bylo letos v Thajsku zaznamenáno 63 úmrtí způsobených vedrem, v Indii nejméně 143, v Mexiku 172 a během muslimské pouti hadždž v Saúdské Arábii evidují místní úřady více než 1 300 úmrtí během jediného týdne. Tato čísla podle agentury Bloomberg představují jen zlomek skutečných obětí vln extrémních veder. Jedná se často o nejzřetelnější případy, kdy lékaři nebo koronerové mohou s jistotou určit přímou spojitost mezi horkem a smrtí.

    Nejpřímější verzí smrti z horka je hypertermie, neboli přehřátí organizmu. Její dvě formy jsou vyčerpání z horka a úpal. Mezi příznaky vyčerpání z horka patří závratě, žízeň, nevolnost a slabost, zatímco příznaky úpalu mohou zahrnovat zmatenost a ztrátu vědomí. Úpal obvykle nastává, když teplota tělesného jádra dosáhne zhruba 40 °C. Tělo nedokáže dlouho zvládat tak vysoké teploty a bez rychlého ochlazení začne selhávat.

    Identifikace hypertermie má však své hranice. Ne každý, kdo onemocní v důsledku horka, je schopen vyhledat pomoc. Pokud někdo zemře sám doma nebo přes noc v parku, teplota jádra se sníží, než je jeho tělo nalezeno. Dalším problémem je, že se definice „úmrtí z horka“ liší napříč státy.

    Představte si, že někdo dostane infarkt v horkém dni, říká Este Geraghtyová, vedoucí lékařka společnosti Esri. „Dostal ho proto, že bylo horko, nebo to byla náhoda, že zemřel v horkém dni?“ Odpověď není vždy snadné zjistit a mnohé instituce nemají prostředky nebo prostor se o to pokoušet. Výsledek je však stejný: na následky horka umírá stále více lidí.

    Podle loni zveřejněné studie o úmrtnosti v nadměrných teplotách přispělo horko v létě 2022 v Evropě k přibližně 61 000 úmrtí. Extrémní vedra podle Bloombergu jen tak nezmizí. Rostoucí množství skleníkových plynů v atmosféře již oteplilo průměrnou teplotu na planetě přibližně o 1,2 °C ve srovnání s předindustriální érou a vlny veder jsou stále častější a intenzivnější. Díky této trajektorii je stále důležitější vnímat horko jako smrtelnou hrozbu.

  • Dětí nemám tisíc, spíš tak 550, říká profesionální dárce spermatu. Netflix o něm natočil dokument

    10. červenec 2024
    Novorozeně, dítě, klinika

    Plodný dárce spermatu Jonathan Meijer se nedávno stal námětem pro nejnovější dokument od Netflixu s názvem Jeden otec, tisíc dětí (The Man with 1000 Kids). Muž se ale nedávno podle stanice NBC proti snímku ohradil a zvažuje právní kroky.

    Meijer je z Nizozemska, kde místní zákony stanovují limit 25 dětí na jednoho dárce spermatu. Nizozemské zákony také zakazují dárcovství na více než jedné klinice v zemi. Přestože mu Nizozemská porodnická a gynekologická společnost v roce 2017 zakázala darovat sperma v Nizozemsku, Meijer nadále daroval sperma v jiných zemích.

    Dokumentární miniseriál od Netflixu přináší rozhovory s páry i jednotlivými ženami, které zjistily, že jejich dárce spermatu Meijer zplodil stovky dětí, jak informoval web The New York Times (NYT). NBC připomíná, že se tím zvyšuje riziko vzniku romantického vztahu mezi nevlastními sourozenci, kteří možná ani netuší, že jsou příbuzní.

    Samotný Meijer se natáčení dokumentu neúčastnil. Po jeho vydání prohlásil, že zplodil přibližně 550 dětí, nikoliv 1000, jak naznačuje název. Na YouTube uvedl, že když začal s dárcovstvím, sděloval rodinám přesný počet dětí, kterým pomohl na svět. Později se však rozhodl, že skutečný odhad přestane uvádět.

    „Technicky vzato jsem nelhal, postupoval jsem podle pokynů každé velké komerční mezinárodní spermabanky, která příjemce neinformuje o množství potomků, které jeden dárce zplodí. Dal jsem rodičům odhadované číslo, to je víc informací, než by kdy dostali na jakékoli klinice,“ napsal Meijer pro NBC News.

    Meijer v e-mailu podle NBC uvedl, že se chystá společnost Netflix zažalovat. Ta totiž v dokumentu tvrdí, že Meijer smíchal své sperma s spermatem jiného dárce, než je poskytl příjemci, aby zjistil, čí geny "zvítězí". Toto obvinění v dokumentu vznesla Meijerova přítelkyně, ten to označil za "zjevnou lež" a ve videu prohlásil, že pokud Netflix toto tvrzení z pořadu neodstraní, podá žalobu pro pomluvu.