Mindfulness jako cesta ke svobodnému životu. Dělá intenzivní meditace z lidí buddhisty?
„Bez bolesti a nepříjemných vzpomínek to nejde, cílem je nechat mysl otevřenou čemukoliv, co přichází. Často jsou tyto věci tím nejlepším učitelem,“ řekl v magazínu Balanc Jan Honzík, psychoterapeut a lektor, který žil na Srí Lance jako buddhistický mnich. Mindfulness, všímavost, se před několika lety stala populárním pojmem. Jak vstoupily prastaré buddhistické techniky na západ, nejsou příliš zjednodušené a lze si je odmyslet od spirituality?
Mnoho hostů a hostek v pořadu Balanc zmiňovalo rozvinutou všímavost jako předpoklad seberozvoje a svobody jednání a myšlení. Teprve když si všimneme, uvědomíme, co se děje v našem vnitřním světě a s naším tělem, máme možnost svobodně zareagovat. Opustit naučené a zažité vzorce a být aktivními tvůrci vlastního života. Všímavost je překlad pálijského slova sati, znamená uvědomění nebo bdělou, otevřenou pozornost. Je dovedností, kterou lze rozvíjet. Není to tak, že ji buď máme, anebo ne. V USA se s technikou jako nástrojem pro snížení stresu pracuje od 70. let minulého století.
„Všímavost se spojuje s určitým typem pozornosti, je to schopnost pozorovat, co se děje v nás i kolem nás. Je to schopnost být vstřícně zaujatým svědkem toho, co se v nás odehrává. Aniž bychom to hodnotili.“ Aby opravdová všímavost mohla vůbec vzniknout, musí být mysl trénovaná. Důležité je začít s přijímáním toho, co se v nás objeví. Všímat si můžeme toho, co dělá naše tělo, i procesů mysli. Je možné uvědomit si, zda v danou chvíli jsem v přítomném okamžiku nebo ne. Zda jsem v budoucnosti a plánuji nebo vzpomínám na minulost. Vedu vnitřní monolog, představuji si něco? Pokud s obsahy mysli budeme bojovat, nebudeme je chtít nebo je budeme potlačovat, budou jen sílit. Důležité je také nehodnocení, neočekávání, bytí v přítomnosti. Umožňuje nám to vidět věci takové, jaké jsou. Oproštěné o vlastní předsudky a intepretace.
„Všímat si můžeme pouze reálných věcí, odlišujeme je od konceptů, pojmů. Toho, co nesou naše představy a slova jako nějaké příběhy.“ Všímavost lze cvičit určitou formou meditace, ale také neformálně. Každou setinu svého života můžeme pozorovat, co zrovna dělá naše tělo, jak se cítíme, jaké myšlenky se objevují.
Lidé s psychiatrickým onemocněním nebo třeba v akutní fázi psychózy by si měli na techniky spojené s všímavostí dát pozor. Jan Honzík doporučuje v tomto případě dobrého průvodce nebo učitele, který celý proces ohlídá.
Poslechněte si celý Balanc o všímavosti, meditaci a buddhismu.
Související
-
Relaxujte jako mexický povaleč. Autogenní trénink je jedna z nejlepších metod zvládání stresu
„Stres nás má připravit na boj nebo útěk. Na poradě v práci ale těžko budete bojovat se šéfem nebo kolegy...
-
Meditace jako tiché otevření se Bohu. Jak rozjímají křesťané?
Když se řekne meditace, většina lidí si pravděpodobně představí nějakou její formu vycházející z hinduistické nebo buddhistické tradice.
-
Žádné osvícení: Jóga a meditace vám prý zvětší ego
„Podle buddhistických nauk je vaše já jen iluze,“ píše Olivia Goldhill na serveru Quartz. O to překvapivější je zjištění nedávné studie Southamptonské univerzity.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
