Modeschau: Rekapitulace roku 2012
Rok 12 byl obecně rokem vleklé hospodářské krize. Někteří to ve svém oboru pocítili na vlastní kůži a ti, kteří měli větší štěstí, o krizi alespoň pořád slyšeli z médií. Designéři jako by svojí prací odpovídali na dvě nejčastější reakce lidí na tuto situaci: jedni šli do sebe, druzí utíkali do jiných světů.
Zatímco jedni přemýšleli o smyslu svého současného způsobu života a záměrně volili úspornou jednoduchost, oproštěný minimalismus, vážnou barevnost a ekologicky šetrné postupy a materiály; druzí naopak vycházeli vstříc všem eskapistům. Před nepříjemnou realitou utíkali k mystice, romantice, virtuálním a exotickým světům, dětským vzpomínkám a nostalgickému retru. Jakkoliv je první reakce smysluplnější, obecně populárnější byla (jak už to tak bývá) snadnější cesta úniku. Nechci tím říct, že jeden nebo druhý proud tvůrčí činnosti je špatně, právě naopak, oba byly velmi citlivou reakcí na společenské pnutí uplynulého roku.
Následující rekapitulace roku 2012 jde po návrhářích a událostech na mladé české návrhářské scéně, které jsem vnímala jako důležité a zajímavé. A protože rok 2012 byl hodně rušný, bude to celkem dlouhé čtení.
Začnu módními návrháři, kteří letos obhájili svoje jméno kvalitní prací, která drží, nebo překračuje úroveň předchozích sezón. Mezi Stálice po roce 2012 řadím tyto designéry (v abecedním pořadí): Hana Frišonsová, Chatty, Kristýna Javůrková se značkou Jakoby, Karolína Juříková, LEEDA, Ivana Kaňovská, Katarze, Monika Krobová, Zuzana Kubíčková, Zdenka Imreczeová, Pavel Ivančic s MUSET, Kristýna Nováková, Petra Ptáčková, Jakub Polanka, Miro Sabo, Sistersconspiracy, 7dub, Natálie Steklová, Mirka Talavašková, Tereza Ujevičová.
Došlo také k několika velmi zajímavým a pozitivním změnám. Za Přestupy sezóny bych označila vznik nové značky Pavel Brejcha Line, nástup Mirky Talavaškové do salonu Delor nebo převzetí Ateliéru módní tvorby na VŠUP Pavlem Ivančicem. Změna plánu přišla u Pavly Podsedníkové, která se po diplomovém projektu Instant Shoe rozhodla zaměřit úplně jiným směrem. Místo další tvorby pod labelem Naranu společně s Markétou Šohajovou se rozhodla pro práci na nové značce oblečení pro děti Deux Petits Galopins. Zdenka Imreczeová se zase rozhodla rozšířit svou působnost z dámské i na pánskou módu a s výtvarníkem Petrem Folterou chystá label Fiorina Furi, který by měl oficiálně začít na jaře 2013.
Nová jména, která nás letos upoutala a budeme napjatě sledovat, jestli příští rok obhájí svoji pozici, jsou ze Zlína, Liberce, Prostějova, bratislavské VŠVU a pražské VŠUP: Awkward (Lucie Jelínková, Monika Nováková), Belka (která se stěhuje z brněnského Pokojíku do Prahy), Pavel Berky, Maja Božovič, Anna Cichá, Eliška Kuchtová se značkou Cutulum, František Kubeš aka Fravera, Kateřina Geislerová, Mirka Horká, Romana Jakešová, Jindra Jansová, LaFormela, Lay, Petra Pluháčková, Monika Přikrylová, Lenka Štěpánková/JSEM.
Na Soutěžní a přehlídkové události byl rok 2012 poměrně bohatý. Velmi příjemné bylo jaro 2012. Svoji výjimečnou a prestižní pozici opět obhájil projekt Shooting Fashion Stars, kterému velmi slušel vzdušný prostor Mánesu. Vhodným rozšířením večera módních přehlídek byl navazující dvoudenní prodejní showroom, ve kterém byli zastoupeni účastníci starších i novějších ročníků SFS. SFS 2012 byly Hana Frišonsová, LaFormela, Ivana Kaňovská a Petra Pluháčková. V roce 2013 se na SFS představí Lucie Králová, Mirka Horká, Monika Přikrylová a Pavel Berky. Naproti tomu brněnská soutěž Top Styl Designer v rámci Stylu a Kabo i přes redukci ze dvou na jedno kolo ročně představila jen dvě zajímavá jména, Pavla Berkyho (který TSD 12 vyhrál) a Annu Cichou. Celková úroveň Stylu a Kabo mě navíc při osobní návštěvě zklamala, přestože jsem měla poměrně nízká očekávání. Naproti tomu v Brně v Domě umění vyrostla nezávislá platforma Módění, která přinesla přehlídky a výstavy hned několika kvalitních mladých tvůrců: Karolíny Juříkové, Mira Saba, Jindry Jansové, Pavla Berkyho nebo Romany Jakešové, vystavené tam byly také fotky Jana Grombiříka. S odchodem hlavní duše projektu Módění Olgy Vrbíkové do Prahy se ale asi tahle brněnská naděje odmlčí.
Podzim 2012 přinesl v Praze v rychlém sledu tři přehlídkové události, z nichž dvě si nárokovaly jméno fashion week a jedna se podržela svého původního názvu fashion weekend, přestože ji pořádal jiný tým než dříve. Nejobsáhlejší a nejkvalitnější program přehlídek měl paradoxně Prague Fashion Weekend, který se odehrál v bílém stanu s kapacitou 600 diváků na Hradčanském náměstí, přímo naproti Pražskému hradu. Událost doprovázel vkusný a dobře zastoupený prodejní showroom a výstava módních fotografií a filmu. Soutěž v rámci PFW s novým názvem START-UP (dříve New Fresh Style) přinesla účastníkům přehlídky na vysoké úrovni a vítězům (Awkward za doplněk, Maja Božovič za oděv) i slušnou finanční odměnu. Přehlídky měly vysokou úroveň, zajímavou choreografii a dobrá světla a zvuk. Škoda že si toho velká česká média až na výjimky nevšimla.
Dreft Fashion Week, který následoval hned po PFW, naproti tomu přinesl poloprázdný program. Bez spolupráce s VŠUP by asi v polovičním stanu než na PFW nebylo k vidění skoro nic zajímavého. A pro ty, kteří navštívili letní (a velmi povedený) VŠUP SHOP, nepřinesly show na Dreftu v podstatě žádnou novinku. Společně se špatným ozvučením a osvětlením a v některých případech nevhodným vlasovým stylingem šlo o nejslabší událost z podzimní triády. Světlým momentem byla černá karta pro Jindru Jansovou a také vybrané modely studentů VŠUP v pohybu na mole. Navazující prodejní showroom byl malý a poloprázdný. Dreft ale to málo, co měl, dokázal nafouknout a nacpat do překvapivého množství médií, což svědčí o PR kvalitách jeho organizátorů a slabém povědomí o dění na české módní scéně v českých médiích.
Poslední týden módy podzimní sezóny patřil Designbloku. Program Premiere Fashion Weeku nabídl kvalitní české návrháře v neobvyklém prostředí pro přehlídky. Odsvěcený kostel s dlouhým a vysokým molem navozoval pompézní atmosféru a vyvolával dojem velkého odstupu a vzdálenosti od prezentovaných kolekcí. Choreografie přehlídek byla v porovnání s Prague Fashion Weekendem nudná, působila sériovým dojmem. Jiné pojetí přehlídky měla jen jedna designérka – Hana Zárubová, která pak vyhrála ocenění za nejlepší českou módní kolekci. Jiná byla také přehlídka v Divusu, na které předvedli kolekci Pavla Jevuly bezdomovci a české missky. Kolekci, která vznikla pro prodejce Nového Prostoru, jim pak ale designér nenechal. Zajímavý nápad mi tak připadal nedotažený. Nejlepším zahraničním návrhářem Premiere Fashion Weeku se stal Miro Sabo.
Za čistě Prodejní událost roku 2012 se dá jednoznačně označit designSUPERMARKET, který navíc skrz České centrum vystrkuje růžky do Berlína. Přinesl kvalitní výběr designérů z Česka i zahraničí a zajímavý doprovodný program. Příjemný prostor v Paláci Archa byl dobře využitý. Slušnou úroveň si drží i jednodenní prodejní event Grace & Glamour, který se letos odehrál dvakrát. Konec ohlásil Code:Mode.
Česká média, která jsem v souvislosti s módou v roce 2012 se zájmem četla a prohlížela, jsou MAUD, Anonym a blog 11 koček. Z fotografů bych ráda jmenovala Jana Grombiříka, Jana Durinu, Michal Pudelka a Bet Orten. MAUD i Anonym by chtěly a zasloužily print, držím palce, aby se to třeba v roce 13 povedlo. Osvěžující a zajímavé bylo setkání s americkou novinářkou žijící v Praze, která módě rozumí a přináší zajímavé postřehy člověka odjinud. Články Heather O'Brien najdete v Prague Post nebo na blogu Prague Fashion Scene.
Letošní rok mi přinesl nové zkušenosti, co se týče zasedání v komisích. Od loňska jsem součástí poroty Shooting Fashion Stars Guardians. Výběr finalistů SFS byl vloni i letos velmi zajímavý a napínavý. Být členem téhle poroty je pro mě nejenom pocta, ale i moc příjemná aktivita. Výběr probíhá opravdu poctivě, porotci dostanou obsáhlá portfolia jednotlivých návrhářů, můžeme vidět jejich vývoj v předchozích kolekcích a pak projekt plánovaný pro SFS. Pozitivní zkušeností pro mě bylo i rozhodování v soutěži START-UP na Prague Fashion Weekendu. Všichni porotci byli dobře informovaní a připravení a všichni soutěžící měli stejně jako v případě SFS spravedlivou rovnocennou prezentaci. Z výsledků jsem měla v obou případech radost a jsem hrdá, že jsem v těchto komisích mohla být.
Smíšené dojmy mám z účasti v Cenách šéfredaktorů Designbloku 2012. Myslím, že v téhle porotě je příliš mnoho lidí, kteří hlasují o příliš širokém rozpětí designérů. Ti navíc nemají rovnocenné podmínky prezentace. V kategorii „nejlepší česká módní kolekce na Designbloku“ jsme hlasovali nejenom o kolekcích, které měly přehlídku, ale i o těch, které měly jen instalaci. V hlasování pak neuspělo žádné jméno, které nebylo na mole, přestože jsem zkusila několik navrhnout, protože přehlídka je samozřejmě efektnější a porotcům více utkvěla v hlavě. Když jsme se společně s Heather O'Brien ohradily, že nám nepřipadá fér hlasovat o kolekcích, které neměly rovnocenné podmínky prezentace, bylo nám řečeno, že prostě musíme zapojit naši představivost. Druhá věc byla, že v kategorii česká módní kolekce bylo ve hře několik desítek jmen. V kategorii zahraniční módní kolekce byla naproti tomu jména jen tři, a upřímně, kolekci Mira Saba, který vystudoval v Praze a soutěžní modely také v Praze realizoval, jako zahraniční kolekci nevnímám. Tím neříkám, že se mi nelíbila a že jsem pro ni nehlasovala, ale popravdě, nebylo moc na výběr… Kategorie, ve kterých se hlasovalo o módní tvorbě, mi přišly nevhodně nastavené. Proč při tak vysokém počtu designérů nerozdělit kategorii nejlepší módní kolekce na 2 ocenění: za instalaci módní kolekce a za kolekci předvedenou na přehlídce? Setkání porotců a společné hlasování sice umožnilo diskusi, ale protože je porota příliš obsáhlá a v ohledu módy nepříliš odborná, měla jsem z toho ve výsledku spíš depresi než radost.
Ještě širší je pak Akademie designu České republiky 2012, která rozhoduje o vítězích Czech Grand Design. V téhle porotě si zatím připadám opravdu jako zrnko písku v moři. V obou dvou jmenovaných porotách organizátoři vyzývají, abychom byli zodpovědní a hlasovali jen o věcech, kterým opravdu rozumíme. Z některých letošních nominací z oblasti módní tvorby mám ale dojem, že tohle několik porotců nepochopilo a hlasují o věcech, o kterých vědí jen to, že se jim na pohled líbí a v uplynulém roce je už někde viděli. O co jejich autorovi jde a jaký je jeho koncept, netuší. Je škoda, že mezi porotci neprobíhá o nominacích diskuse, ve které by se mohla tahle nedorozumění vysvětlit.
Teď už se konečně dostávám k závěru. Rekapitulace jsou ošidné, vždycky mám strach, že jsem na někoho zapomněla. A uplynulý rok byl tak rušný, že se to může stát snadno. Za českou módní scénu jsem ale moc ráda, že se toho stalo tolik zajímavého a že tu mají talentovaní designéři čím dál tím víc příležitostí k veřejné prezentaci. Doufám, že rok 13 vydá minimálně na stejně dlouhé hodnocení. Ať se vám v něm dobře daří.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
