Na alkoholu ne-závislý, pětinásobný otec a introvert už nechce pít. Bude mít Suchej únor napořád

Mirkovi se závislost rozjela nenápadně. Muži, který o sobě hovoří jako o introvertovi, začalo v pozdějším věku chutnat pivo a sladké pití, kterým si zvyšoval sebevědomí na rodinných oslavách. „Když jsem se napil, přestal jsem být introvertní a občas jsem byl i vtipný,“ popisuje své první krůčky k alkoholu Mirek. Zkušenost se závislostí má z rodiny, jeho maminka jednu dobu hodně pila, ale problém si nikdy nepřiznala.

Podle Mirkovy terapeutky Alice z neziskové organizace Magdaléna paradoxně alkoholismus v rodině často nepůsobí jako odstrašující případ. „Klienti, kteří k nám přicházejí a někdo u nich v rodině pil, jsou ohroženější. Je tam větší dispozice k rozvinutí závislosti,“ říká Alice.

Čtěte také

Autorka Zápisníku alkoholičky: V České republice je bohužel divné nepít

V současnosti Mirek čtyři měsíce abstinuje. I když jde pro něj o velký úspěch, sám dobře ví, že léčba bude běh na dlouhou trať. Abstinence pro něj není jednoduchá a během léčby zažil několik relapsů, kdy se napil i na antabus. „Antabus je lék, na který když se klient napije, dojde k antabusové reakci, a to jsou pak velmi ošklivé stavy, při kterých může dojít až k úmrtí,“ vysvětluje terapeutka Alice, která se nakonec rozhodla antabus vynechat a jít cestou ústavní léčby.

Pro introverta a otce pěti dětí byla ústavní léčba tak obrovským strašákem, že napnul všechny síly a od té doby abstinuje, aby do léčebny nemusel. Jak Mirek sám říká, v celém procesu je důležitá podpora rodiny a opora, kterou cítí ve své manželce.

Jak dlouho trvá, než si člověk přizná problémy s alkoholem? Jaké problémy a tlaky Mirek řešil tím, že se napil? Je správně, že je alkohol v Česku tak dostupný a široce společensky přijatelný?