„Napsat na seznamce, že jsem trans*, mi trvalo.“ Debata k Teď jsem Robin řeší legislativu i intimitu
V pořadu Vlna nabízíme záznam z debaty věnované podcastové sérii Radia Wave Teď jsem Robin. Její autor v šesti osobních epizodách přibližuje svoji intimní zkušenost s tranzicí. Rozebírá vztah k sobě samotnému, k rodině, v rozhovorech s někdejšími partnery a partnerkami zpětně nahlíží společný čas i intimitu. V debatě se podělil třeba o to, jakým způsobem své přítelkyni řekl, že je trans*, a rozhovor se dotkl i české legislativy ohledně trans osob.
Hosty debaty byli autor série a dokumentarista Robin, jeho přítelkyně Marie a poradenský terapeut zaměřující se na oblast partnerství a vztahů Jiří Procházka. „Napsat, že jsem trans*, nějakou dobu trvalo. Měl jsem strach,“ říká Robin o počátcích svého vztahu s Marií. „Když jsme si s Robinem na Tinderu psali, měli jsme rozstřel,“ vzpomíná Marie. „Napsala jsem, jestli Pán prstenů nebo Harry Potter, a že to je velmi zásadní otázka. Na to on napsal, že má jinej zásadní rozstřel, že by mi chtěl oznámit, že je trans*.“
Čtěte také
Robin a Marie se seznámili přes seznamovací aplikaci. Aplikace mohou být pro osoby menšinových identit problematické prostředí. „Od svých klientů mám různé zkušenosti,“ říká terapeut Jiří Procházka. „Zažívají tam věci jako ghosting nebo potíže v komunikaci. Zároveň se ale podobné aplikace postupně vyvíjejí. Čím dál víc z nich nabízí větší škálu identit a to snad působí dobře i na jejich uživatelstvo.“
Co hosté debaty říkají na povinnost danou českou legislativou, že osoby v manželství se musejí před tranzicí rozvést? Jak se vyvíjel Robinův vztah s matkou? A má Robin raději Pána prstenů, nebo Harryho Pottera? Poslechněte si nový díl Vlny, kde uslyšíte debatu k sérii Teď jsem Robin.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.