Narodit se do bohaté rodiny se vyplatí. Finančně i profesně

Sam Friedman a Daniel Laurison během posledních pěti let nacházeli v datech o britských pracujících stále stejný vzorec. Lidé, kteří se narodili do nižších vrstev, mají mnohem menší pravděpodobnost, že budou pracovat v prestižních profesích, než ti, co se narodili do bohatých rodin. A pokud se už někdo z dělnické třídy v prestižním povolání uchytí, bude v průměru vydělávat o 16 % méně než jeho kolegové, kteří pocházejí z dobře zajištěných rodin.

Rodičovská banka – jistota, která nezklame

Sociologové chtěli vědět, jaké mechanismy k tomuto rozdílu vedou, a tak se rozhodli, že provedou sérii rozhovorů s lidmi, kteří zastávají vysoké a dobře placené pozice. Letos v únoru Friedman s Laurisonem na základě svého výzkumu vydali knihu Třídní strop. Proč se vyplatí být privilegovaný, o které Daniel Laurison poskytl rozhovor webu The Atlantic.

Jedním z faktorů, který lidem z dobře situovaných rodin pomáhá nastartovat kariéru, je finanční pomoc rodičů|foto: Pexels,CC0

Jedním z faktorů, který lidem z dobře situovaných rodin pomáhá nastartovat kariéru, je finanční pomoc rodičů. Například pokud se chcete živit jako herečka nebo herec, je téměř jisté, že zpočátku vám honoráře nevystačí na živobytí. A je velký rozdíl, jestli musíte mít další práci, anebo jestli se můžete plně věnovat zvolené profesi, protože vám rodiče pomáhají platit nájem. A podobné je to i v jiných odvětvích. Pokud vám rodiče zpočátku finančně vypomůžou, máte možnost přijímat neplacené nebo špatně placené stáže, které se pak dobře vyjímají v životopise.

Je to talent. Jako já v jeho věku

Zvýhodnění lidí z rodin s dobrým zázemím ovšem nespočívá jen v penězích. Ve zkoumaných firmách a profesích často funguje systém oficiálního i neoficiálního mentoringu, kdy starší zaměstnanci ukazují nováčkům, jak to chodí. Když se Laurison s Friedmanem ptali, podle jakých kritérií si zkušení zaměstnanci vybírají, komu se budou věnovat, všichni dotazovaní říkali, že se rozhodují podle talentu, který nový kolega či kolegyně mají.

Byl jsem z něho tak nadšený určitě i proto, že mi připomínal mé mladší já.
Respondent na pozici seniorního účetního

Když se ale v rozhovorech šlo více do hloubky, zjistilo se, že mentor si nováčka často vybírá podle sympatií. Někdo je jim sympatický proto, že čte podobné knihy, poslouchá podobnou hudbu, podobným způsobem – a případně na stejných místech – tráví dovolenou nebo podobně přistupuje k práci. Jenže všechny tyto projevy životního stylu jsou do značné míry určeny sociálním původem. Pokud tedy na vyšších pozicích v dané profesi pracují lidé z vyšších společenských vrstev, je pravděpodobné, že jim jako talentovaní a sympatičtí budou připadat zase lidé z vyšších vrstev. Friedman s Laurisonem navíc zjistili, že tato neviditelná diskriminace neprobíhá jen po ose sociálního původu, ale že znevýhodněné jsou i ženy a nebělošští zaměstnanci.

Je klíčem k životnímu úspěchu schopnost odkládat uspokojení? Anebo za úspěchem stojí sociální původ?

• Upravit
• Smazat

Často citovaný bonbonový test říká, že malé dítě, které hned nesní nabízený bonbon, ale vydrží chvíli čekat, aby dostalo bonbony dva, v životě uspěje. Opravdu to platí?

Cool prostředí, kde se nenosí kravaty a obleky, je nepřehledná džungle

Dalším faktorem, který znevýhodňuje lidi z nižších vrstev, se ukázalo být neformální firemní prostředí. V britské televizní společnosti, kde Laurison a Friedman prováděli kvalitativní rozhovory, muži nenosili obleky s kravatou a ženy nechodily v kostýmcích. Všichni nosili tenisky a neformální módní oblečení. Jenže oblékat se a chovat se neformálně jde jak správným způsobem, tak špatným způsobem. Ve firmě hodně lidí mluvilo o jednom kolegovi – mladém černochovi z dělnického prostředí –, který podle nich nezapadal (a taky společnost nakonec opustil). Tepláky, které nosil, a způsob, jakým se rozhodl být cool a trendy, nebyly ta správná volba. Jak poznamenává Daniel Laurison, orientovat se v neformálním pracovním prostředí je těžší než chodit do podniku, kde je jasně předepsaný dress code.