Něco mezi party a rituálem. Brněnský AVA kolektiv chystá zážitky publiku i sám sobě

12. duben 2017

AVA kolektiv není klasickou promotérskou jednotkou, ačkoli jeho akce jsou už dlouhá léta neodmyslitelnou součástí kulturní scény Brna. Pořádá je v klubech, i neobvyklých místech mimo ně, není však součástí oblíbeného trendu oživování veřejného prostoru. Večírky dělá i u sebe na půdě.

Hudba, půdy, koncerty, zvuky, DIY, čaj, láska. AVA. Jedno z koncertních center Brna leží v klidné vilové čtvrti, kde na jedné ze zahrad hoří oheň a po schodech se dá vystoupat až pod střechu. Mohutné trámy se tu propojují s větvemi a do nosu praští vzduch, jaký není nikde jinde než na půdě. „Co tě fascinuje zrovna na půdách?“ ptám se úhlavní postavy AVA kolektivu. „Tebe půdy nefascinujou?“ diví se Snediggen Snurssla. „Půdy jsou takový meziprostor, který nenajdeš přímo před nosem, a který si musíš objevit. My jsme dlouho hledali prostor, který bychom mohli považovat za vlastní. Sice tu pořádáme koncerty, ale musíme brát ohled na sousedství. Ale co se nejdřív jevilo jako omezení, nám otevřelo nové možnosti.“

Lidé z okruhu AVA kolektivu mají na svědomí taky rozhlasovou show, blogy, podcasty, dj sessions, field recordings, zvukové performance, všechno mimo oficiální struktury, vlastní cestou. Jejich koncertní darmaturgie si zakládá halvně na objevování neotřelých, originálních jmen na poli experimentální hudby, ať už těch která teprve čekají na objevení nebo na těch široce respektovaných. Přitahují je zdánlivě prázdná, nevyužívaná místa. To nejlepší místo pro koncert nebo performanci se může nacházet venku na periferii nebo v opuštěných industriálních prostorech. Anebo na půdě vlastního domu. Na místě zvaném Rumiště, na místě bez adresy, v soukromém domě, kam ale může přijít každý. „Když si najdeš cestu, tak je dobře, že jsi tady,“ říká Snediggen.

Půda na Rumišti

Na Rumišti mizí tradiční koncertní role organizátorů, účinkujících a diváků. „Není to klubový zážitek, kdy jeden je DJ, druhý návštěvník, tenhle vybírá vstupný, tenhle na tom celém vydělává a tenhle je za barem. My chceme lidi, který sem přijdou, doopravdy poznat a věříme, že je to vzájemný. Je to party a je to i rituál.“ Taková vzájemnost a rovnoprávnost charakterizuje všechny akce kolektivu, ale ty na Rumišti obzvlášť. Barman se najednou objeví na „pódiu“, po chvíli hlídá u vstupu. Pak se vmísí mezi posluchače a o pár hodin později sedí všichni u ohně na zahradě. „Vidím, jak lidi prožívají akci, kde se o ně někdo opravdu stará. A třeba tu tak zažijí něco, co nečekali. To mě na tom baví.“

Nejde o zpestření běžných klubových aktivit, ale o prožívaný koncept. „Dlouho jsme se nemohli identifikovat s žádným klubem, protože pak se tomu místu musíš podřizovat. A tak jsme si začali vyvářet jinou kulturu než tu klubovou.“ Aváci chtějí obývat prostor, kde lidé dokážou vystoupit ze zajetých kolejí a opustit svoji komfortní zónu. „Lidi jsou zvyklí dostávat už hotový pravidla – přijdeš do klubu, stojíš delší frontu než na letišti, platíš vstupný, celýho tě prošacujou, musíš se chovat takhle a takhle... My ale chceme s lidma něco společnýho vytvářet.“

Společenství se neuzavírá ani žánrově. Naopak je rok od roku otevřenější. Propojování lidí a scén je jedním z hlavních cílů AVA kolektivu „Jde nám hlavně o zážitek, o komunitu, která jde napříč scénama a subkulturama. Nejradši mám, když se tu na Rumišti poprvé objeví lidi, kteří poslouchají úplně jiný typ muziky a jsou na takovýmhle koncertě poprvé. A řeknou ti, že to je jejich nejlepší koncert v životě.“

Snediggen Snurssla aka Buky

Aváci nevnímají umění jako specifickou akci, ale jako součást každodennosti. „Nevnímáme umění třeba jako festival, který má nějaký začátek a konec, na který musíš odněkud získat peníze a na kterej si musíš vydělat.“ Pořádání koncertů je pro kolektiv tak trochu i politickým postojem. „Dneska je hrozně velká nouze o svobodný prostor, který není komercionalizovaný a ve kterým nevládnou prachy. Snažíme se o nezávislost, o DIY principy.“

Akce kolektivu často pronikají do veřejného prostoru, podle Snediggena ale AVA s veřejným prostorem spíše vyjednává. Například půda není úplně veřejným prostorem, nachází se kdesi na lince mezi soukromým a veřejným. Proto AVA pořádá akce i na dalších půdách Brna a na dalších místech, která třeba denně míjíme, ale ze svého zorného pole jsme je vytěsnili.

Jak jednoduše shrnul Snediggen: „AVA Je neustále hledání autonomie. Je to svoboda.“

Rumiště

2016-09-07, ava field tapes from mizuki nakeshu on Vimeo.

autor: Alžběta Medková
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.