„Nejde o exotiku karibského ostrova,“ říká spisovatelka zasvěcená do haitského vúdú

Vúdú je náboženství, ve kterém hraje zásadní roli uctívání předků: všichni a všechny „loa“, tedy duchové a božstva, se kterými se ve vúdú komunikuje a od kterých člověk může i něco chtít, jsou prapůvodně právě předkové, konkrétní lidé, kteří si toto místo něčím zasloužili, ale zároveň mají i lidské emoce a lidské chyby. Veronika Šulcová zdůrazňuje, že pokud se vúdú rozhodne praktikovat třeba Evropan, nesmí se zaseknout na exotice Haiti a jeho duchovních bytostí, ale musí se naučit být v kontaktu se svou krajinou a svými předky. To nemusí znamenat jen rituály, ale třeba i na první pohled prostý zájem o historii vlastní rodiny a v neposlední řadě také snahu udržovat dobré (nebo aspoň korektní) vztahy s těmi předky, kteří ještě žijí.

Vúdú bývá především v západní kultuře spojováno se zlem a černou magií. Veronika Šulcová připouští, že to není úplně neopodstatněné. Setkáváme se totiž s trochu jiným pojetím dobra a zla. „Říká se,“ vysvětluje Šulcová, „že člověk musí umět pracovat oběma rukama, pravou i levou. Když mám z někoho umět sejmout kletbu, musím ji umět i seslat. Ve vúdú není důležité dobro, ale rovnováha. Kdo se vychýlí z rovnováhy a jednu stránku potlačuje, potom třeba koná zlo, aniž by si to uvědomoval.“

Další kniha, kterou Veronika Šulcová chystá, se bude věnovat spojení vúdú a politiky. Z celého Karibiku se totiž právě na Haiti v dějinách urodilo nejvíc diktátorů a podle Šulcové tam může být spojitost i s jeho náboženstvím.