Nejhrůznější fotbalové utkání historie? V jedenácti na zkrvaveném trávníku. Kvůli sovětskému bojkotu

Jedním z důvodů, proč se Vladimir Putin chce vyhnout bojkotu, může být to, že Rusko příští rok hostí mistrovství světa ve fotbale. Případný bojkot ZOH by se tak mohl obrátit proti jeho zemi. Nebylo by to poprvé, kdy by Rusko postihl masivní bojkot významné sportovní události. V roce 1980 bojkotovalo několik desítek zemí v čele se Spojenými státy olympijské hry v Moskvě. Hlavním důvodem byla v té době invaze Sovětského svazu do Afghánistánu.

Nejbizarnější příběh se ale odehrál necelou dekádu předtím. V kvalifikaci na světový fotbalový šampionát v západním Německu (1974) se měl utkat jeden evropský a jeden jihoamerický národní tým o šestnácté kvalifikační místo na mistrovství světa. Dvoukolové klání připadlo na Chile a Sovětský svaz. V polovině září 1973 ale otřásl jihoamerickou zemí armádní převrat, ve kterém demokraticky zvoleného socialistu Salvadora Allendeho sesadil generál Augusto Pinochet.

První kvalifikační zápas proběhl na konci téhož měsíce v Moskvě za nesouhlasného pískotu 60 tisíc Moskvanů. Ze zápasu se nedochoval takřka žádný záznam, protože se ho oba režimy snažily nemedializovat. Skončil remízou 0:0 a oproti druhému kolu proběhl v relativním poklidu. Do druhého zápasu už ale politická situace zasáhla významněji. Měl se konat na stadionu Estadio Nacional v hlavním městě Chile – Santiagu. Sovětští zástupci se dožadovali konání zápasu na neutrální půdě. Vojenská junta generála Pinocheta totiž po převratu na Estadio Nacional uvěznila tisíce svých politických odpůrců, kteří měli být drženi v budově stadionu i přímo na trávníku. Mnozí byli mučeni a několik jich mělo být přímo na stadionu zastřeleno.

Fotbal odráží to, co se děje ve společnosti, říká autor fotbalového podcastu

• Upravit
• Smazat

Fotbal fokus je asi jediný český fotbalový podcast, který snese srovnání s vysokou úrovní zahraniční sportovní publicistiky a ve kterém místo klasických čapkovských floskulí uslyšíte detailní analýzy, rozhovory a přesné postřehy. V On Air jsme přivítali jednoho z jeho tvůrců, kulturního a sportovního publicistu a spolupracovníka Radia Wave Martina Vaita. Řeč byla nejenom o jeho podcastu, ale i o budoucnosti podcastů jako takových a obecně i o stavu české sportovní publicistiky.

„Báli jsme se každé ráno cestou na trénink – všude byla armáda. Hlavně jsem ale otevřeně podporoval prezidenta, kterého tito lidé bombardovali a sesadili. Měl jsem doma spousty marxistické hudby – vinylů a kazet –, stejně tak jako literatury, kterou jsem musel schovat na půdu,“ řekl Guardianu Leonardo Véliz, chilský útočník a reprezentant. Véliz v jeden moment dokonce musel navštívit stadion, aby se ujistil, že jeho strýc, který byl na místě držen, je stále naživu.

Chilská fotbalová asociace údajně hodlala navrhnout jiné místo konání, ale rodící se pravicový režim chtěl využít zápas pro propagandistické účely – ukázat, že v zemi vládne pořádek, a při té příležitosti porazit družstvo komunistické země. FIFA sice už stadion k zápasu schválila, pod tlakem však znovu poslala na místo inspektory. Chilský režim uklidil zajatce z trávníku do útrob stadionu.

„Drželi nás schované dole v šatnách a tunelech. Schovali nás, protože s představiteli FIFA přijeli i novináři. Bylo to jako dva paralelní světy,“ řekl americkému radiu PRI Jorge Montealegre, který byl tehdy na stadionu držen. Během inspekce prý armáda vězně držela v tichosti doslova s hlavněmi u spánku. Inspektoři prohlédli sprchy a trávník a shledali, že na stadionu je „vše zpátky v normálu“. Jak Chile, tak FIFA nakonec požadavek Sovětů odmítli.

Sovětské družstvo se tak zápas rozhodlo bojkotovat. „Nemůžeme hrát na hřišti poskvrněném krví chilských vlastenců,“ psali sovětští zástupci ve svém prohlášení pro FIFA. Chilskému týmu bylo uděleno kontumační vítězství 2:0. Přesto se však FIFA rozhodla samotný zápas uspořádat. 21. listopadu 1973 se tak konalo jedno z nejhrůznějších utkání v historii fotbalu. Před zápasem byli zbývající zadržení ze stadionu odvezeni do zařízení v poušti Atacama.

Chilská jedenáctka nastoupila proti neexistujícímu soupeři za účasti pouhých 17 tisíc fanoušků na stadionu, na který se jich o dekádu dříve v rámci mistrovství světa 1962 namačkalo přes 80 tisíc. Poté, co rakouský rozhodčí Erich Linemayr zahájil utkání, chilští fotbalisté si dočutali míč až k prázdné sovětské bráně a kapitán týmu, záložník Chamaco Valdés, po půl minutě absurdního zápasu vsítil jedinou branku. Jelikož neexistující protihráč neměl jak rozehrát, rozhodčí zápas ukončil.

Chilská reprezentace se tak probojovala na světový šampionát. Před odjezdem na turnaj v červnu dalšího roku měl celý absurdní zápas ještě drobnou dohru. Augusto Pinochet si před odletem do západního Německa k sobě nechal zavolat fotbalovou reprezentaci, aby hráčům popřál mnoho štěstí. „Po zádech mi přejel mráz, když jsem uviděl tuto hitlerovskou postavičku,“ říká jeden z chilských reprezentantů – Carlos Caszely. Když přišel na řadu, odmítl útočník Pinochetovi podat ruku. Podle amerického rádia PRI šlo o jeden z prvních veřejných protestů proti tomuto diktátorovi.

V době, kdy velká část arabského světa nemá s Ruskem příliš vřelé vztahy, kvůli Putinově podpoře režimu Bašára al-Asada v Sýrii a kvůli Ukrajině, se mistrovství světa rozhodně nebude konat v klidné atmosféře. Utkání na trávníku potřísněném krví ale na šampionátu příští rok v Moskvě samozřejmě nehrozí. Ani Američany iniciovaný bojkot se pod prezidentem Donaldem Trumpem momentálně nezdá příliš pravděpodobný. Je ale možné, že pro fotbalisty z některých zemí bude šampionát neodolatelnou příležitostí k politickým gestům. Ostatně, první zápas mistrovství je mezi Ruskem a Saúdskou Arábií, která v Sýrii podporuje opozici Bašára al-Asada.