Nejsem žádný gay umělec
V pražském Paláci Akropolis se v pátek 16. října odehraje další z koncertních událostí podzimu. Orchestrální popová travestie Patricka Wolfa budí v mnoha jeho fanoušcích vysoká očekávání. S Patrickem Wolfem si o sexuální politice a renesanční čistotě povídal Aleš Stuchlý.
1/Album The Bachelor je vlastně prvním ze dvou CD, která měla původně vyjít dohromady (The Conqueror má vyjít v roce 2010). Proč nakonec vyšla obě alba zvlášť? Tenhle projekt byl od počátku velmi náročný, na peníze i na čas. Není jednoduché dokončit dvě alba ve stejném termínu. Jsem perfekcionista, takže jsem chtěl udělat radši dvě dobré desky po sobě než jednu průměrnou hned. Když nad tím teď přemýšlím, jsem s tímhle svým rozhodnutím spokojený. Když se chci podívat na jednotlivé díly Hvězdných válek, chci je vidět radši s odstupem, ne najednou - zesílí to moji koncentraci. Podobně jako v případě těchto filmových sérií je třeba uvažovat i o hudbě - lidi se dneska jen stěží soustředí na hudbu déle než patnáct minut.
2/ Stál na počátku úvah o tomto dvojalbu nějaký konkrétní koncept? Ano, rozhodně. Většinou píšu nejdřív texty a pak teprve hudbu, a v tomhle případě jsem chtěl založit koncepci desky na dvou rozdílných charakterech. Na tom, jakou bytostí jsem byl a kým jsem se stal poté, co do mého života vstoupila láska a proměnila mě. Přinutila mě promýšlet znovu věci, o kterých jsem si myslel, že jsou jasné, učila mě, jak milovat a kým být. Tohle je příběh, který se skrývá za oběma alby - The Bachelor začíná potřebou něčemu se naučit a na konci desky The Conqueror můžeme hovořit o báječném vztahu mezi dvěma lidmi. Podstatné je ale zejména to, co se děje mezi nimi.
3/Pojem "lycantroph" (titul vašeho debutu) pochází z řecké mytologie, na tomto albu ale najdeme i song věnovaný pohádkové postavě (Peter Pan) nebo skladbu se stejným názvem, jaký má novela Virginie Woolfové (To the Lighthouse). Na desce Wind in the Wires se objevuje postava legendárního Tristana. Co pro tebe ve vztahu k tvorbě znamená literatura? Víš, já nevidím moc velký rozdíl mezi příběhy, které si lidé čtou v knihách nebo vyprávějí po telefonu či v autobuse. Všechno jsou to způsoby sdílení, které odrážejí potřebu získat informace o světě, který nás obklopuje, o lidech a jejich myšlenkách. Všechny tebou zmíněné postavy jsou pro mě jistou obsesí, chovám k nim osobní sympatie. Jakkoli mají různá jména, vždycky odrážejí především moji osobnost. I Tristan z desky Wind in the Wires je vlastně mnou: v té konkrétní skladbě zpívám o osobě, s kterou jsem se rozešel. K vyjádření svých pocitů prostě využívám popové schéma a všeobecně známou literární mytologii.
4/ Pro tvou hudbu je typická až barokní bohatost a košatost aranží. Jaký je tvůj vztah k barokní hudbě? Baroko je hodně specifická odnož klasické hudby a jako taková mě zas tak moc nezajímá. Mnohem bližší je mi renesance - to bylo nepochybně krásné období; úžasná směs opulence, spirituality, oduševnělosti a čistoty. Barokní hudba pro mě není dost puristická. Moje muzika je řekněme víc "primární", založená spíš na renesančních smyčcových aranžích. Barokní je pro mě třeba Mika, Beyoncé nebo Elton John, to všechno je velmi okázalá hudba. Já jsem víc na čisté emoce než na přepjatou rozechvělost.
5/ Vaše skladby v sobě nápaditě slučují zábavnost i vážnější pasáže. Chcete v propojování obou poloh pokračovat? K psaní hudby přistupuju vždycky seriózně, ale na druhou stranu je třeba říci, že jsem si vědom žánru, ve kterém se pohybuju: v rámci popu není nic tak vážné, jak se to jeví. Stejně jako mě zajímá láska, mám hluboký vztah k morbiditě. Mezi má klíčová témata rozhodně patří smrt, zármutek ze ztráty, temné stránky života. Bojím se všech těchhle věcí, a proto si z nich ve své hudbě tak trochu střílím. Se všemi těmito pocity a stavy ale jde bojovat, nemusíme být jejich pasivními oběťmi.
6/ S albem The Magic Possition jste se více přiklonil k popu a díky němu jste se dostal do širšího povědomí i hitparád. Co konkrétního z historie pop-music vás vlastně ovlivnilo? Když jsem psal obě aktuální alba, poslouchal jsem spoustu skvělého popu: Giorgio Morodera, Donnu Summer a taky Boney M. Já jsem obrovskej fanoušek Boney M! Miluju jejich smyčcový aranže. Jinak pop pro mě do značné míry znamená eskapismus, takže třeba album Magic Position se původně mělo jmenovat Phantasmagoria. Měl to být takový fantazijní kaleidoskop o životě a lásce, který se nijak neopírá o realitu. V té době jsem se snažil uniknout tomu, kým jsem, což tu výpověď myslím nijak neznehodnocuje. Na chvíli je to zábava, ale časem se to omrzí. Magic Position pro mě reprezentuje svěží, kreativní období, ale zároveň to byly časy, kdy jsem nebyl tak docela sám sebou.
7/Přišel jste s nápadem, že vaši fanoušci mohou investovat do vašeho budoucího alba. Má tahle myšlenka nějakou budoucnost, nebo šlo jen o to být v něčem první? Spíš jsem chtěl zkusit nějakou novou strategii. Hudební průmysl se vyvíjí šíleným tempem: dneska je pomalu problém najít ve městě obchod s deskama, už jsme si zvykli desky stahovat virtuálně po síti a ne je fyzicky držet v ruce. Počítače, laptopy, mobily, to všechno znamenalo absolutní luxus v době, kdy jsem s hudbou začínal, dneska je má každý. Žijeme v úplně novém světě. Takže jsem se chtěl pokusit o něco futuristického, co skrze internet spojí umělce a jeho publikum. Je to určitá obdoba fenoménu reality show v hudbě - něco jako "reality music byznys".
8/ Nejste už unavený z otázek, mířících na vaši sexualitu? Máte pocit, že je tenhle nepominutelný "pangenderový" aspekt vaší tvorby pro publikum stejně podstatný jako vaše hudba? Nemůžu mluvit za své publikum. Každopádně mí fanoušci jsou samostatně uvažující, svobodomyslní jedinci. Každopádně nejsem gay-umělec; co to vůbec je? Co to je gay-pop? Jsem hudebník, kterej chodí s klukem. Sexuální politika je něco, o čem bych mohl vyprávět šest hodin v kuse. Hlavně chci ale říct, že celé tohle téma ovlivňují spekulace médií, zaměřených na heterosexuální publikum. Můžeš být gay, lesba nebo třeba transsexuál, ale jako umělec o tom nepřemýšlíte.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
