Někdy jsem první člověk, který jim říká, že násilí je nepřijatelné, říká psycholog o práci s agresory

Popsat typického pachatele domácího násilí není snadné. Psycholog s nadsázkou říká, že jím může být „zedník i právník, mlékař i lékař“. Podle výzkumů však má většina z nich společné to, že byli v dětství nějaké formě domácího násilí sami vystaveni, ať už se stali jeho obětí nebo svědkem. V důsledku toho mohou někdy takové zacházení považovat za normální. „Někdy jsem první člověk, který se s nimi otevřeně baví o násilí a který jim říká, že násilí je nepřijatelné,“ popisuje Amér.

Čtěte také

Ve chvíli, kdy vidíme rudě, tak s tím už neuděláme vůbec nic, říká psycholog o zvládání agrese

Jen menší část klientů přichází do terapeutického programu Chci ovládnout vztek, který nabízí nezisková organizace SPONDEA v Brně, z donucení – například proto, že jej mají nařízený soudem či doporučený Orgánem sociálně právní ochrany dětí. Většina klientů přichází dobrovolně, sami mají zájem změnit své chování.

Součástí terapie bývá vedle hledání jiných možností, jak pracovat se vztekem, i získání náhledu na vlastní chování. „Je těžké si připustit, že biju někoho, koho mám rád. Je snazší to popírat, bagatelizovat, dělat, že se nic neděje nebo tomu dávat nálepku, že je to v pořádku, že na to přece mám nárok,“ říká psycholog.

Co bývá pro původce domácího násilí tím rozhodným okamžikem, který ho přivede do terapie? Jaká je šance, že se takový člověk změní? A jak mohou oba partneři přispívat k domácímu násilí? Poslechněte si Diagnózu F s psychologem Jiřím Amérem.