Několik dobrých sbírek, většinou ale průměr, říkají editoři ročenky Nejlepší české básně 2019

„Z těch sto dvou sbírek, které jsme přečetli, mně osobně přišly super dvě, Maskirovka od Romana Ropse-Tůmy a Inventura od Kamila Boušky, podle mě jeho nejlepší. A pak bylo pár dobrých sbírek s dobrými básněmi,“ uvažuje nad loňskou básnickou úrodou Dan Jedlička. Radek Fridrich jeho favority doplňuje ještě o sbírku Očarovaný les Václava Vokolka a básně Pavla Novotného. „Nedokážu ale říct, že by mě nějaká sbírka vyloženě fascinovala,“ přiznává Radek. 

I když se nakonec do jejich výběru dostalo čtyřiačtyřicet básní, původně měli v plánu zařadit do antologie mnohem víc textů, ideálně kolem osmdesátky. „Pak jsme ale zjistili, že ten rok na to prostě nemá,“ krčí rameny Dan. „Nejsme literární vědci ani kritici, ale jsme oba praktikující básníci a myslíme si, že dobrou báseň poznáme. Bude to znít možná zprofanovaně, ale šli jsme po tom, že když nám něco přišlo jako dobrá báseň, tak jsme ji navrhli. A pak už šlo jen o to, abychom si svůj výběr před sebou navzájem obhájili.“

Oproti dosavadní praxi, kdy ročenku připravovala dvojice arbitr–editor, bylo tentokrát od začátku jasné, že budou pracovat jako rovnocenné duo. „Věděli jsme, že to nemůžeme řešit jako předchozí dvojice, tedy starej–mladej, protože mezi námi je rozdíl asi tak pět let. Shodli jsme se, že budeme ty sbírky číst paralelně, budeme se setkávat, diskutovat o nich a z toho vznikne tahle ročenka,“ popisuje Radek Fridrich. „Dan vidí poezii jinak než já, což je skvělé, ale známe se dlouho a věděli jsme, že se během přípravy ročenky nezhádáme.“