Nemůžete si najít partnera a slýcháte, že jste vybíraví? Co nejčastěji komplikuje lidem vztahy?

„Pravděpodobnost, že první vztahy vydrží navěky, není vysoká. Ve vztazích teprve nabíráme zkušenosti.“ Nejdřív vůbec netušíme, co máme od vztahu očekávat, a představy o partnerství přebíráme od okolí, z toho, co je ve společnosti běžné. Taková představa ale narazí na realitu našich potřeb, přání a nedostatků. Teprve když člověk dobře pozná sám sebe, zjistí, jaký typ vztahu a partnera nebo partnerky potřebuje.

„Člověk nebude mít nikdy hotovo. Na vztah se nelze pořád připravovat. Aby nám pak neujel vlak.“ Spojením dvou lidí vzniká vztah, který žije vlastním životem. Nepatří ani jednomu z partnerů. Je v něm i stín obou partnerů, negativní vlastnosti, ale i ty nerozvinuté a zanedbané. Vyplují na povrch právě až v kontaktu s někým blízkým. S přáteli, rodinou nebo kolegy máme vztahy jiné, nejsou tolik blízké. Čím více si někoho pustíme do života, tím více jsme vůči němu citliví a druzí nás, často nevědomě, zraňují.

Čtěte také

Romantická láska zničila vztahy, lidé se neumí seznamovat ani spolu žít

„Musíme si nastavit hranice. Kde jsem já a kde začíná vztah. Jinak se může osobnost zadusit.“ Vztah nepatří ani jednomu, je to společná věc. Stejně jako kdyby si pár koupil dohromady květinu, o kterou se bude starat. Společnou péčí o vztah vzniká hodnota, kterou by dva jednotlivci nebyli schopni vytvořit, je k tomu potřeba zodpovědnost.

„Vztah je citová vazba, nebývá z rozumu. Proto je nutné se druhému otevřít. Citovost a vztahovost není v naší společnosti rozvinutá.“ Je dobré pátrat po tom, proč jsme uzavření nejen před svým partnerem nebo partnerkou, ale před celým světem. Když nejsme zdravě otevření, tak to vyvolává problémy. V hlavě máme nějaký problém, něco nás trápí, třeba to ani se vztahem nesouvisí. Ale když to nebudeme dobrým způsobem s druhým sdílet, tak si začne důvody domýšlet a začne se obávat.