Není třeba Cambridge Analyticy. Na sockách se odbouráme sami

Kočka surfující na internetu
Audio svět na jednom místě Audio svět na jednom místě Kočka surfující na internetu

Světem otřásá, anebo spíše už jen pohupuje skandál ohledně operování společnosti Cambridge Analytica s daty milionů facebookových uživatelů, kterým možná ovlivnila výsledky referenda o brexitu i prezidentské volby v USA. Únik dat byl jako únik moči – až překvapivě jednoduchý a náhlý. Opravdu ale někoho šokovalo, že jsou uživatelská data používána ke komerčním účelům?

Jak se říká na Moravě: když je něco zadarmo, obvykle to není zadarmo. Facebook není charita, která chce propojit lidi a nezištně umožnit stalking lidí, se kterými jsme byli na prvním rande. Šmírování je základem Facebooku, bez něj by ani nebyl pro uživatele zajímavý. V kultivované podobě jste se o tom mohli dočíst třeba tady.

Když pominu důsledky zneužívání dat z fejsbůčku ke komerčním a politickým účelům, které jsou hrozivé, zůstane i mnoho výhod, které voyuerská podstata Facebooku poskytuje běžným lidem, jako jsem já. Průměrní uživatelé jsou ti, kteří si v úvěrové půjčce nečtou všechny texty napsané malým písmem a taky nezkoumají, jaká data o nich schraňuje jejich sociální síť. To, že jsou jejich nákupní a jiné preference majetkem nějaké americké firmy, je nestresuje víc než déšť nebo smrtelnost.

Facebook - sociální sítě - závislost

Zajímá je především to, že Facebook smrtelníkovi dává dříve neslýchanou superpower k šmejděníčku v životech bližních. Bližní informace o sobě často navíc běžně nabízejí na stříbrném podnose. Stačí si pár minut zastalkovat na stránce kohokoli, kdo netrpí paranoiou, a máte na základě selské analýzy jeho postů, obrázků a eventů, kterých se má ten chudák v plánu zúčastnit, přehled o jeho životě. Nebo o tom, jak se snaží svůj život prezentovat – pokud se ovšem nejedná o někoho, kdo používá Facebook ironicky, to je zase jiná kapitola.

Člověk, který používá Facebook „upřímně“ a jaksi panensky, je třeba moje postarší příbuzná – její FB je průzračný jako říčka v chráněné krajinné rezervaci. Nic není kryptické: vidíme její dům, fandění Kometě, pejska, přítele, názory na uprchlíky, oblíbené květiny i osrdíčkovaná videa Marušky Rottrové. Zajímalo by mě ale, jestli facebookové algoritmy dokáží odhalit facebookové řádění člověka, který deklaruje účast na eventech procvičování pánevního dna, i když je mužem a i když je jeho prototyp členem tzv. pražské kavárny, předstírá účast na sjezdech SPD a fanouškovství Ortelu. Internetové mystifikátorství tu, možná bezděky, slouží jako obrana proti masivnímu sbírání dat.

Nejde o Facebook ani Cambridge Analyticu. Sledování je v samotné DNA celého internetu

Mark Zuckerberg se zmocňuje planety Země (variace na náborový plakát Normana Lindsayho z I. světové války)

Whistleblower s výstředním účesem, ukradená data milionů lidí, Trump, brexit – skandál, který otřásá Facebookem a britskou konzultantskou firmou Cambridge Analytica, zní jak z brakové kyberpunkové povídky. Schytala to Cambridge Analytica, hněv veřejnosti se snesl i na Facebook. Zodpovědnosti neuniká ani tento gigant. Problém soukromí, sledování a manipulace na internetu je ale mnohem hlubší.

Nevinný i ironický uživatel jsou ale extrémy. Snad nejvíc mě stejně udivuje zveřejňování dat lidmi, kteří jsou v přístupu k sociálním sítím šedá zóna, medián. Sama se za členku této skupiny považuji. Tuším, že nějaký sběr dat existuje a nese rizika, ale zabývám se tím asi jako možností, že kvůli občasnému pobytu na slunci bez slunečníku a opalovacího krému budu mít pravděpodobněji rakovinu. Riziko je vzdálené, a tedy nezajímavé. Na FB klidně mrsknu nejen fotku táty, psa, ale i dítěte. Z pozadí fotek se dá vydedukovat, kde zhruba bydlím, aniž by pozorovatel byl Dexter. Z postů se dá pochopit, jaký je můj rodinný status, že babička měla demenci, že máma je doktorka a taťka macho. Můj profil je, domnívám se, ještě poměrně decentní v míře sdělování intimních informací. Ale jsou lidi, kteří na něj fotí svoje prsa a další údy v posilovně, komentují prdíky svého potomka nebo dobrovolně sdělují několika tisícům followers citlivé informace o průběhu své deprese.

U těchto lidí, které často znám jen z virtuálního světa a poprvé je potkám naživo, zažívám podivný pocit: mluvím s nimi poprvé, a přesto znám značku jejich televize, preferenci kupovaných bot i typu partnera, a to nejsem algoritmem, ale obyčejnou zvědavou drbnou. Jaká data pak může sesbírat drbna nehumánního původu, kterou Facebook je, a jaké to může mít důsledky, přenechám autorům sci-fi. Jak zpíval můj oblíbený písničkář Jiří Bulis, aniž by znal Facebook: jsme sami sobě terč a štít, nám oči jiní nevytlučou, sami dovedem se nejlíp oslepit.

Obhajobu Facebooku si v naší audioverzi můžete místo od Marka Zuckerberga poslechnout od Zuzany Fuksové.