Není třeba Cambridge Analyticy. Na sockách se odbouráme sami

Jak se říká na Moravě: když je něco zadarmo, obvykle to není zadarmo. Facebook není charita, která chce propojit lidi a nezištně umožnit stalking lidí, se kterými jsme byli na prvním rande. Šmírování je základem Facebooku, bez něj by ani nebyl pro uživatele zajímavý. V kultivované podobě jste se o tom mohli dočíst třeba tady.

Když pominu důsledky zneužívání dat z fejsbůčku ke komerčním a politickým účelům, které jsou hrozivé, zůstane i mnoho výhod, které voyuerská podstata Facebooku poskytuje běžným lidem, jako jsem já. Průměrní uživatelé jsou ti, kteří si v úvěrové půjčce nečtou všechny texty napsané malým písmem a taky nezkoumají, jaká data o nich schraňuje jejich sociální síť. To, že jsou jejich nákupní a jiné preference majetkem nějaké americké firmy, je nestresuje víc než déšť nebo smrtelnost.

Průměrní uživatelé jsou ti, kteří si v úvěrové půjčce nečtou všechny texty napsané malým písmem a taky nezkoumají, jaká data o nich schraňuje jejich sociální síť|foto: Fotobanka Pixabay,fotobanka Pexels,CC0 Public domain,©

Zajímá je především to, že Facebook smrtelníkovi dává dříve neslýchanou superpower k šmejděníčku v životech bližních. Bližní informace o sobě často navíc běžně nabízejí na stříbrném podnose. Stačí si pár minut zastalkovat na stránce kohokoli, kdo netrpí paranoiou, a máte na základě selské analýzy jeho postů, obrázků a eventů, kterých se má ten chudák v plánu zúčastnit, přehled o jeho životě. Nebo o tom, jak se snaží svůj život prezentovat – pokud se ovšem nejedná o někoho, kdo používá Facebook ironicky, to je zase jiná kapitola.

Člověk, který používá Facebook „upřímně“ a jaksi panensky, je třeba moje postarší příbuzná – její FB je průzračný jako říčka v chráněné krajinné rezervaci. Nic není kryptické: vidíme její dům, fandění Kometě, pejska, přítele, názory na uprchlíky, oblíbené květiny i osrdíčkovaná videa Marušky Rottrové. Zajímalo by mě ale, jestli facebookové algoritmy dokáží odhalit facebookové řádění člověka, který deklaruje účast na eventech procvičování pánevního dna, i když je mužem a i když je jeho prototyp členem tzv. pražské kavárny, předstírá účast na sjezdech SPD a fanouškovství Ortelu. Internetové mystifikátorství tu, možná bezděky, slouží jako obrana proti masivnímu sbírání dat.

Nejde o Facebook ani Cambridge Analyticu. Sledování je v samotné DNA celého internetu

• Upravit
• Smazat

Whistleblower s výstředním účesem, ukradená data milionů lidí, Trump, brexit – skandál, který otřásá Facebookem a britskou konzultantskou firmou Cambridge Analytica, zní jak z brakové kyberpunkové povídky. Schytala to Cambridge Analytica, hněv veřejnosti se snesl i na Facebook. Zodpovědnosti neuniká ani tento gigant. Problém soukromí, sledování a manipulace na internetu je ale mnohem hlubší.

Nevinný i ironický uživatel jsou ale extrémy. Snad nejvíc mě stejně udivuje zveřejňování dat lidmi, kteří jsou v přístupu k sociálním sítím šedá zóna, medián. Sama se za členku této skupiny považuji. Tuším, že nějaký sběr dat existuje a nese rizika, ale zabývám se tím asi jako možností, že kvůli občasnému pobytu na slunci bez slunečníku a opalovacího krému budu mít pravděpodobněji rakovinu. Riziko je vzdálené, a tedy nezajímavé. Na FB klidně mrsknu nejen fotku táty, psa, ale i dítěte. Z pozadí fotek se dá vydedukovat, kde zhruba bydlím, aniž by pozorovatel byl Dexter. Z postů se dá pochopit, jaký je můj rodinný status, že babička měla demenci, že máma je doktorka a taťka macho. Můj profil je, domnívám se, ještě poměrně decentní v míře sdělování intimních informací. Ale jsou lidi, kteří na něj fotí svoje prsa a další údy v posilovně, komentují prdíky svého potomka nebo dobrovolně sdělují několika tisícům followers citlivé informace o průběhu své deprese.

U těchto lidí, které často znám jen z virtuálního světa a poprvé je potkám naživo, zažívám podivný pocit: mluvím s nimi poprvé, a přesto znám značku jejich televize, preferenci kupovaných bot i typu partnera, a to nejsem algoritmem, ale obyčejnou zvědavou drbnou. Jaká data pak může sesbírat drbna nehumánního původu, kterou Facebook je, a jaké to může mít důsledky, přenechám autorům sci-fi. Jak zpíval můj oblíbený písničkář Jiří Bulis, aniž by znal Facebook: jsme sami sobě terč a štít, nám oči jiní nevytlučou, sami dovedem se nejlíp oslepit.