Nejde o Facebook ani Cambridge Analyticu. Sledování je v samotné DNA celého internetu

4. duben 2018

Whistleblower s výstředním účesem, ukradená data milionů lidí, Trump, brexit – skandál, který otřásá Facebookem a britskou konzultantskou firmou Cambridge Analytica, zní jak z brakové kyberpunkové povídky. Schytala to Cambridge Analytica, hněv veřejnosti se snesl i na Facebook. Zodpovědnosti neuniká ani tento gigant. Problém soukromí, sledování a manipulace na internetu je ale mnohem hlubší.

Nejprve si shrňme, co přesně se vlastně stalo. V polovině března několik médií, v čele s The New York Times a britskými deníky The Guardian a Observer, zveřejnilo rozsáhlé investigativní reportáže týkající se role společnosti Cambridge Analytica především při brexitu a amerických prezidentských volbách. Reportáže zároveň odhalovaly metody a strategie této konzultantské firmy. Médiím v tom významně pomohl bývalý zaměstnanec firmy Christopher Wylie (s narůžovo nabarvenými vlasy). „Pokud připustíme takovéto podvody v rámci demokratického procesu, co přijde příště? Je to porušení zákona. Je to podvod,“ řekl Wylie o roli firmy během referenda o brexitu.

Nejen Analytica, ale i Facebook

Největší rozhořčení způsobilo odhalení, že Cambridge Analytica operovala s daty 50 milionů facebookových uživatelů. Data jim prodal výzkumník Cambridgeské univerzity Aleksandr Kogan. Data získal Kogan ještě standardně jako výzkumník pomocí osobnostního dotazníku na Facebooku. Nešlo mu ale ani tak o odpovědi v dotazníku, ale o facebooková data mapující síť kontaktů a lajků. Data měl předat společnosti Cambridge Analytica, což je (na rozdíl od samotného sběru dat) podle Facebooku v rozporu se smluvními podmínkami sítě.

Kogan tvrdí, že ho zaměstnanci Cambridge Analytica ujišťovali, že je vše legální. Cambridge Analytica se brání. Takto získaná data prý společnost nepoužila v americké prezidentské kampani ve prospěch Donalda Trumpa. Facebook se o tom, že analytická společnost disponuje těmito daty, měl dozvědět už v roce 2015. Vedení podle všeho požádalo Cambridge Analyticu, aby data smazala. Před několika týdny skandál propukl naplno. Jak mohl sociální gigant dopustit tak snadné zneužití dat uživatelů? Cambridge Analytica sice možná porušila smluvní podmínky, ale není prodej dat za účelem cílení reklam naprosté jádro obchodního modelu Facebooku?

„Problém není Cambridge Analytica, problém je Facebook,“ napsal Michal Zlatkovský v komentáři pro iRozhlas. Má pravdu. Vinit z vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách Cambridge Analyticu, a ne Facebook je směšné. Jako byste zatkli nízko postaveného mafiána se zbraní v ruce, ale nechali uniknout jeho bosse, který si vraždu objednal. Problémem ale je, že Facebookem to nekončí.

Dva mýty o vzniku internetu

Sbírání osobních dat a sledovací praktiky jsou s internetem spojeny už od jeho prehistorie. Ve své nové knize Surveillance Valley problematiku objasňuje americký investigativní novinář Yasha Levine. O počátcích internetu se ve většině případů dočtete jeden ze dvou ustavujících mýtů. Tím základním je, že prvotní síť (nazvaná tehdy ještě ARPANET) vznikla na popud americké armády. ARPANET byla komunikační síť, která díky decentralizované struktuře měla mít schopnost přežít jaderný útok. Pokud část sítě vyřadí výbuch, o zprostředkování komunikace se postará zbytek.

Druhý mýtus je zakořeněný v šedesátých letech, kdy výzkumníci nadopovaní LSD začali na kampusech amerických univerzit přetvářet původně armádní projekt v něco, co mělo osvobodit jednotlivce od zastaralých mocenských struktur. Nevadilo, že ARPANET je vládní projekt. Byrokraté z amerického ministerstva obrany nevěděli, do čeho cpou peníze. Budoucí internet měl podle utopických vizí změnit svět k lepšímu.

Levine ve své knize ani jeden z těchto narativů nerozporuje, jsou podle něj zkreslující a neúplné. Chybí v nich dějové linky, které ilustrují, jak moc jsou prapočátky internetu spjaté s touhou monitorovat společenské dění. Klíčová – a v těchto mýtech nezohledněná – je především souvislost s válkou ve Vietnamu. Tým amerických výzkumníků se ve Vietnamu a přilehlém Thajsku snažil přijít na to, proč se část obyvatelstva přidává ke komunistickému povstání. Proto v rámci projektu AGILE vytvořili databázi, která na základě antropologických a sociologických studií a dotazníků schraňovala informace o vzorku místních obyvatel.

Nejsme občané světa. Od technooptimismu k fragmentaci internetu

03723013.png

Není to tak dávno, co informační technologie živily vlnu technooptimismu. Posledních dvacet let nás ale dovedlo od kyberutopií až ke stále narůstající fragmentaci internetu. Je budoucnost informační dálnice globální, nebo lokální?

Koncept byl založený na radarech včasné výstrahy – pokud tato zařízení zvládnou
sledovat sovětská letadla a varovat před narušením vzdušného prostoru
Spojených států, proč by něco podobného nešlo vytvořit pro společenské nepokoje? Analýzy dat umožněné ranými počítači měly vědcům pomoct odhalit, kteří jedinci se mohou chtít přidat k povstání.  Netrvalo dlouho a pozornost projektu se přesunula z jihovýchodní Asie do USA. Spojené státy byly na konci 60. let ve víru společenských nepokojů, kvůli kterým se technokratické elity (zdaleka ne bezdůvodně) bály revoluce na domácí půdě.

Tehdejším aktivistům sledovací záměry ARPANETu neunikly. Na kampusech několika univerzit včetně Harvardu a MIT studenti protestovali proti zneužívání univerzitní půdy pro vládní a především armádní účely. Tehdejší ARPANET pochopitelně neměl aktivní sledovací schopnosti, o jakých jde mluvit u dnešní americké zpravodajské agentury NSA nebo velkých technologických firem. Z počátku především pomáhal propojovat databáze jednotlivých amerických vládních agentur – zbudování centralizované databáze ale zatrhl americký Kongres jako příliš orwellovské.

Údolí křemíku? Údolí slídilů

Od studentských protestů na přelomu 60. a 70. let se obraz počítačů v očích veřejnosti dost proměnil. Velký podíl na tom měl Stewart Brand, který na začátku 70. let publikoval v časopisu Rolling Stone rozsáhlé profily počítačových průkopníků. Výzkumníky pracující na univerzitách za peníze z armádních grantů oslavně přirovnával ke Kenovi Keseymu a jeho Merry Pranksters. V Brandově vizi nebyly počítače nástrojem byrokratické kontroly, ale nástrojem individuálního osvobození.

Kniha Surveillance Valley rozpitvává i kontroverzní privatizaci internetu v 90. letech. Síti přestaly dominovat univerzity a zrodili se technologičtí giganti. To neznamená, že by vymizela myšlenka vládního sledování. Google (který by nevznikl bez grantů od amerického ministerstva obrany) od počátků své existence tvrdě šel po vládních kontraktech. Amazon pro změnu za stovky milionů dolarů provozuje cloudové úložiště pro CIA. Google vytvořil pro NSA search box na míru. A jak Levine v knize vypichuje: bez našeho frenetického posílání e-mailů přes Gmail a aktivity na Facebooku by se zaměstnanci NSA skoro neměli čím probírat.

Google, Amazon ani Facebooke nechtějí primárně pomáhat americké vládě se sledováním. Rozhodně jde ale o lukrativní přivýdělek. Ovlivňování vlastních uživatelů pomocí reklamy je primárním zdrojem výdělku Facebooku i všech ostatních velkých technologických firem. Jestli Cambridge Analytica porušila těch několik málo pravidel, co Facebook má, na tom mnoho nemění.

Ke kritice Facebooku se přidal už i Edward Snowden. Jeho pozornosti přitom soukromý technologický sektor v roce 2013 unikl, byť je v sledovacích praktikách NSA komplicitní. „Firmám, které vydělávají na sběru a prodeji osobních dat, se dříve jednoduše říkalo ‚sledovací společnosti‘. To, že se jim teď říká sociální media, je podvod,“ napsal Snowden na svůj twitter.

Nejde ale jen o Facebook. Vaše data jsou na internetu tak běžnou měnou, že si to člověk nemusí uvědomit – a pro les nevidí stromy. Vydělávají na nich všichni, od internetových providerů až po hry jako Angry Birds. Britský ministr kultury Matt Hancock před několika týdny kritizoval Facebook za to, jak nakládá s daty svých uživatelů. Vzápětí sám čelil kritice z podobných důvodů – ukázalo se, že jeho vlastní aplikace, která mu měla pomáhat komunikovat s voliči, masivně sbírá data uživatelů.

Čím dál víc lidí si začíná uvědomovat velký problém dneška – internet je v současné podobě obrovský sledovací nástroj. Situaci nevyřešíme, pokud se budeme tvářit, že sledování je, slovy Yashi Levina, zakódováno přímo v DNA internetu už od samých začátku.

Poslechněte si také zvukovou verzi příspěvku s převyprávěnou historií internetu od armádních projektů přes výzkumníky na LSD až po současné technologické giganty.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka