Neočekávaně krásný, citlivý film

Důležitá je osoba režiséra. Julio Medem (nar. 1958, San Sebastian) je typ intelektuála, který nejenže se nebojí otevřeného popisu sexu, ale hlavně ho "nestuduje" - chladně a zvenčí, ale pěkně "po jižansku" se do svého díla citově vkládá. Z jeho předchozích filmů je u nás v současnosti pravidelně promítána jedině Země z roku 1996. Ceny sklízela i Zrzavá veverka (1993) nebo Baskický deník (1989). Podobně jako například u Pianistky Michaela Hanekeho se mohou očekávání vkládaná do tohoto díla dosti výrazně lišit od toho, co je nakonec na plátně vidět. Neznamená to však v žádném případě zklamání, přestože u Sexu a Lucíe je tvrzení o odvážných záběrech pravdivé.

Sex and Lucia

Moje očekávání: Myslel jsem, že u tohoto filmu bude o jeho kvalitě rozhodovat především míra opodstatněnosti otevřených scén. Někteří filmoví publicisté už nás dopředu upozorňovali na počet záběrů mužského přirození ve filmu a podobné kraviny, tak to člověka musí deformovat.

Co jsem na plátně viděl: Žádné intelektualizované porno, sex lidí beze jména, který je dokladem zvrhlé, odosobněné doby. Naopak. V nejlepším slova příběh horké jižanské lásky, která se hodně projevuje i tělesnou láskou, do které Lucía i spisovatel Lorezno vkládají všechny své city. Jejich vztah komplikuje Lorenzův životní příběh - v realitě i tak, jak se ho pokouší literárně zpracovat. Začíná mu přerůstat přes hlavu. K tomu všemu magie místa. Obrazově magicko-realistický genius loci ostrova Formentera na Baleárách, který léčí rány vzniklé na španělské pevnině. Dává zažít nepoznané. Ostrov byl také podle Medemových slov prvotním impulsem pro scénář. V ostrém slunci se odehrává spletitý příběh několika individuálních osudů, které by samy o sobě mohly vyznít i banálně. (Lucía neví, že Lorenzo přežil autonehodu a utíká na ostrov, Lorenzo zjišťuje, že má dceru.) Příběh vášnivé lásky spisovatele se však na několika místech předbíhá s dějem knihy, kterou Lorenzo píše čím dál více podle svého života. Chvíli se život orientuje podle Lorenzovy snahy dokončit příběh, pak je Lorenzo svým dílem málem uvláčen a vztah s Lucíou se ocitá na hraně rozchodu. V tomto momentě ostatně film začíná a sám nepostupuje chronologicky. Z banality "ona miluje jeho, on miluje ji" se postupně stává zatraceně sofistikovaná záležitost, nebudete se stydět vzpomenout si třeba na Lynche nebo na Kunderovy romány. Postarší pán sedící v kině vedle mě dokonce při odchodu prohlásil: "No, spíš než sex v tom příběhu měli pěkný zmatek." Koneckonců Kunderovi byla literární kritikou vytýkána svévolná manipulace s hrdiny příběhu za účelem formální dokonalosti při výstavbě děje (resp. syžetu). A to je přesně ono. Najednou pro mě o kvalitě filmu rozhoduje především to, jestli je děj podle záměru tvůrců (ne)přehledný a také jestli není v konečném výsledku překombinovaný. A to si ještě asi nemusíte hned uvědomit hloubku a souvislost poetických záběrů Lucíina stínu na zpěněných vlnách, potápěčova vyprávění o plovoucím ostrově a podobně. A souvislost s literaturou je tu ještě jedna. V ostrém nástupu filmu můžeme na moment pociťovat ve vyjadřování Lucíiných citů poměrně literární stylizaci. (Monology, když Lucía chodí sama po pláži a snaží se zformovat si znovu život, když se domnívá, že Lorenzo je mrtvý.)

Sex and Lucia

Julio Medem natočil film o životě a příběhu, když v obou je spalující láska. Natočil ho s obrovským citem pro ženský element, a proto se stal filmem o ženě jménem Lucía. Bez ní a bez její krásné a nestrojené představitelky Paz Vegové by to nebylo ono.

Sex a Lucía (Lucía y el sexo, Španělsko, 2001). Scénář a režie: Julio Medem. Kamera: Kiko de la Rica. Hrají: Paz Vegová, Tristán Ulloa, Najwa Nimriová ad. Česká premiéra: 28. března 2002.