Nestyď se, neprožívej to tak! Citlivost se moc neoceňuje, říká autorka knihy Cíťa
Hypersenzitivita není nemoc, vysoce citlivým lidem ale může život někdy pořádně znepříjemnit. Když se potká navíc ještě s naším introvertním já a přidají se k tomu úzkostné a depresivní příznaky, je někdy obtížné fungovat ve společnosti.
Výtvarnice a grafička Lenka Blažejová tohle téma žije a zpracovala ho v knize Cíťa. O tom, jak sbírá síly pro život ve světě plném podnětů, mluvila v Diagnóze F. „Od dětství jsem se cítila tak nějak nepatřičně, v neznámém prostředí jsem byla plaché, senzitivní dítě. Snažila jsem se zapadnout, ale stálo mě to spoustu energie,“ vypráví začátek svého příběhu.
Své citlivosti porozuměla pořádně až v dospělém věku. „Citliví lidé se hůř prosazují, mohou na venek působit nečitelně, a tedy i nejistě,“ popisuje výtvarnice, které okolí v dětství a dospívání často říkalo: „Nestyď se, neprožívej to tak, buď sebevědomější!“.
Citlivost se podle podle Blažejové ve společnosti moc neoceňuje. Knihu s názvem Cíťa vytvářela z části jako svůj coming out křehkosti a z části pro lidi, kteří se se svou citlivostí teprve učí žít.
Vysoká citlivost se častěji pojí s introverzí. Co ale když je vysoce citlivý extrovert? Nepraskne mu hlava ze všech těch podnětů? Jak by o sebe citliví lidé měli pečovat? A jakou roli hrají v příběhu Lenky Blažejové její tři nenarozené děti? Poslechněte si rozhovor s autorkou knihy Cíťa.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
