Nestyď se, neprožívej to tak! Citlivost se moc neoceňuje, říká autorka knihy Cíťa
Hypersenzitivita není nemoc, vysoce citlivým lidem ale může život někdy pořádně znepříjemnit. Když se potká navíc ještě s naším introvertním já a přidají se k tomu úzkostné a depresivní příznaky, je někdy obtížné fungovat ve společnosti.
Výtvarnice a grafička Lenka Blažejová tohle téma žije a zpracovala ho v knize Cíťa. O tom, jak sbírá síly pro život ve světě plném podnětů, mluvila v Diagnóze F. „Od dětství jsem se cítila tak nějak nepatřičně, v neznámém prostředí jsem byla plaché, senzitivní dítě. Snažila jsem se zapadnout, ale stálo mě to spoustu energie,“ vypráví začátek svého příběhu.
Své citlivosti porozuměla pořádně až v dospělém věku. „Citliví lidé se hůř prosazují, mohou na venek působit nečitelně, a tedy i nejistě,“ popisuje výtvarnice, které okolí v dětství a dospívání často říkalo: „Nestyď se, neprožívej to tak, buď sebevědomější!“.
Citlivost se podle podle Blažejové ve společnosti moc neoceňuje. Knihu s názvem Cíťa vytvářela z části jako svůj coming out křehkosti a z části pro lidi, kteří se se svou citlivostí teprve učí žít.
Vysoká citlivost se častěji pojí s introverzí. Co ale když je vysoce citlivý extrovert? Nepraskne mu hlava ze všech těch podnětů? Jak by o sebe citliví lidé měli pečovat? A jakou roli hrají v příběhu Lenky Blažejové její tři nenarozené děti? Poslechněte si rozhovor s autorkou knihy Cíťa.
Související
-
Jsi citlivka a všechno si moc bereš! Kdo jsou hypersenzitivní lidé a proč prožívají vše silně?
„Často hypersenzitivní nezvládají 8 hodin denně pracovat, pak jít na skleničku a obstarat rodinu. Je toho na ně hodně,“ říká pro Balanc Alena Wehle.
-
Hypersenzitivní děti cítí svět kolem na maximum. Nejlépe jim pomůže náš vlastní klid
Představte si svět, ve kterém je všechno extrémně nahlas, extrémně barevné, silně prožíváte každý dotyk. Jak dlouho vydržíte?
