Neutíkejte před problémy jako biblický Jonáš, tělo vám problémy ukáže a vrátí, říká psycholog Michael Vančura

Emoce a vzpomínky se také ukládají v těle a mohou způsobovat obtíže. Někdy ani nevíme, co se nám v dětství stalo, je bezpečnější jakoby zapomenout, nechat vzpomínku a prožitek zasutý. Ten se ale bude tlačit ven a může způsobovat řadu problémů, závislosti, deprese, úzkostné stavy. Michael Vančura pracuje v oblasti tzv. transpersonální psychologie. Mimo jiné zkoumá, jak člověka ovlivňují zážitky před porodem, porod samotný. Ne, že by si s klienty nepovídal, ale pomáhá jim i tělesnou terapií a holotropním dýcháním.

„Lidé, kteří hodně meditují, mají občas problém připustit si, že i tak může být s jejich životem něco v nepořádku.“ I činnosti, které nám prospívají a děláme je pro rozvoj a pohodu, můžeme zneužívat a utíkat k nim od problémů. Důležitým tématem je pro Michaela Vančuru psychospirituální krize. Náhlá a bouřlivá změna identity člověka. Může ji vyvolat užití psychedelických látek, ale také špatně organizovaný meditační či tantrický víkend nebo jiné techniky. „Je to jako biblický příběh o Jonášovi, který neuposlechl Boží vůli. Námořníci ho pak hodili do moře.“

Čtěte také

„Já pořád musím něco dělat!“ Proč je těžké odpočívat a žít, jak chceme, a ne, „jak by se mělo“

Moře v tomto případě symbolizuje nevědomí, Jonáše pohltila velryba a on se musel prokřičet a promodlit ven. Pokud nedokážeme nebo nechceme konfrontovat hluboké vnitřní rozpory, může se právě psychospirituální krize projevit.

Krize je prý příležitostí k růstu. Někteří lidé si ale na vlastní osobnostní a duchovní růst nenajdou čas nikdy. Michael Vančura hovoří o vypolštářovaném životě. Ten mají lidé, kteří mají určité osobnostní rysy, jež je vedou do pozic, které jim omezují životní manévrovací prostor. Politici, vysoce postavení manažeři, podnikatelé. Musí myslet více na situace okolo sebe a nemají kapacitu se věnovat rozšířeným stavům vědomí.