Nevěděla jsem, že to může být znásilnění, když se mi to stalo doma, v mojí vlastní posteli

„Pro Annu dlouho nebylo jednoduché svoji zkušenost pojmenovat. Sama podléhala společenským mýtům o tom, jak vypadá ‚to pravé' znásilnění,“ komentuje psychoterapeutka Dana Pokorná z Terapie Zlatnická, vedoucí psychoterapeutických služeb centra pro oběti domácího a sexuálního násilí proFem. V epizodě vysvětluje například i to jak moc záleží na reakcích okolí, když dojde ke znásilnění.

Uslyšíte také psycholožky Marcelu Poláčkovou a Veroniku Haumerovou z organizace Konsent, které podobný příběh jako je ten Annin používají jako modelový při workshopech na školách. Mluví o tom, jak na něj mladí lidé reagují: proč mají tendenci obětem nedůvěřovat a omlouvat pachatele sexuálního násilí, obzvlášť pokud dostanou informaci, že hrál v příběhu roli alkohol. Cílem lektorek Konsentu je předávat sdělení, že sexu by měl předcházet jasně projevený souhlas a nikdo by do něj neměl nikoho nutit.

„Teď už mám dané hranice, přes které nejede vlak,“ říká Anna, která vypráví také o tom, jak se díky práci na sobě se svou zkušeností dokázala vyrovnat, psychicky se stabilizovat a žít naplno. „Největší změnu u sebe vidím v komunikaci. Dřív jsem byla extrémně uzavřená, dnes už znám možnosti toho jak vyjádřit co mě trápí, umím o tom mluvit.“

Poslechněte si příběh, který začal na večírku se spolužáky. Okolnosti, následky a také celospolečenský kontext sexuálního násilí, které vypravěčka Anna ani její kamarádky nejdřív nedokázaly správně pojmenovat, komentují psychoterapeutky z pomáhajících organizací.