Nevidíme realitu takovou, jaká je. Ukrajinky ukazujeme stále jako uklízečky, říká filmařka Chajdas

„Nejde o můj příběh. Ale když jsem před lety začala psát scénář, vznikal trošku z pozice hrdinky Magdy – křehké mladé ženy s románky na jednu noc, trošku alkoholičky. Na konci celého procesu jsem si uvědomila, že je ze mě Nina. Se svými hrdinkami jsem vyrostla,“ přibližuje osobní vklad do snímku filmařka, pro niž představují ženy v mezních situacích dlouhodobé téma. „Manželský pár Nina a Wojtek se roky snaží neúspěšně o dítě a posledním řešením je náhradní mateřství. Do života jim náhodou vstoupí Magda. A obě ženy se do sebe zamilují,“ popisuje Olga jednoduchý děj snímku, který stojí především na pečlivém vykreslení psychologie postav, intimity a emocí. „Nina je o hledání osobní identity, nešlo mi o politickou výpověď,“ upřesňuje.

Nina je přitom vůbec prvním polským mainstreamovým filmem zachycujícím queer postavy. „Pořád to je téma. Ale to platí pro všechny menšiny v Polsku, třeba pro Vietnamce nebo postavy z Ukrajiny. Tedy s výjimkou uklízeček,“ přibližuje pozici minorit v polském filmu partnerka Kasii Adamik, dcery Agnieszky Holland. „Agnieszka je velká aktivistka a nemá to úplně lehké. Nejde jen o podporu queer lidí, ale hodně se vyjadřuje k politice. Nemůže vystát, co se tady děje,“ dodává Olga. Všechny tři filmařky na profesním poli aktivně usilují o rovnější zastoupení žen, i na to došla řeč: „Skvělá je iniciativa 50/50 by 2020. V Polsku máme hodně režisérek, ale když se podíváte na statistiky, jen patnáct nebo dvacet procent snímků financovaných Polským filmovým institutem ženy skutečně režírují.“