Mládí a život v h*jzlu. Darren Aronofsky chce bavit i trestat

Moravský temperament a břeclavský optimismus přináší do studia amatérská vinařka, znalkyně reality shows a průkopnice žánru tzv. březího nekrologu Šárka Gmiterková. K její cti budiž přičteno, že Giorgio Armani tentokrát skutečně zemřel, i když v Šárčině mysli šil jednoduché andělské róby pro nevysvalené svaté už dávno.

Pohřeb Darrena Aronofského, který se po sentimentem obtěžkaných filmech pustil do vlastní verze svižného ritchieovského podfu(c)ku v rytmu devadesátek, pořádáme v Čelistech už poměrně pravidelně. Aleš se svěřuje s tím, že Requiem za sen pro něj bylo tak trochu i Requiem za Darrena. Na milost bere jen steroidy nádherně špikovaného Mickeyho Rourka ve Wrestlerovi. Šárka srdnatě hájí i Černou labuť, což se od fanynky slavného plzeňského labutího šikanátora s přezdívkou Trenér dá ostatně čekat.

Nad novinkou s poetickým názvem Život v hajzlu postávají Čelisti s hodně ambivalentními pocity. Na jednu stranu je tu suverénní provedení v čele se skvělou kamerou Matthewa Libatiqua a vynikající kocour s jednou ledvinou Austin Butler. Na straně druhé je tu ale typické režisérovo velrybí sádlo deprese a podivné patetické zatěžkanosti, která ho provází celou kariérou. Celé si to rozhodně spláchnout nezaslouží, ale Aleš a Šárka ještě živě pamatují devadesátky, kdy byl tenhle žánr skutečně jízda. V Aronofského podání je už tak trochu jednou nohou v h*ajzlu.

Jaké pecky pouští ze svého traktoru makedonský DJ Ahmet? Je život opravdu v hajzlu a láska skutečně slepá? Padnou si někdy členové Čelistí Jako ulití? A milovali se manželé Janákovi bláznivě, nebo vražedně? Poslouchejte Čelisti, jediný pořad, kde se veřejnoprávně koňuje.