Dospělejší a silnější. Black Eyes vydávají po více než dvaceti letech novou desku
Na začátku nového milénia hledal kultovní label Dischord Records svěží vítr, který by mu pomohl udržet krok s tehdejším děním na scéně. Logicky se poohlížel po mladých zajímavých kapelách ve Washington DC. Ostatně, kromě výjimky v podobě baltimorských Lungfish, byly všechny kapely, s kterými kdy Dischord pracoval, právě z tohoto města.
A tak vyšla v roce 2003 debutní deska Black Eyes. Od první vteřiny bylo jasné, že slyšíme téměř o generaci mladší kapelu, sound byl tvrdší, celkový projev drzejší a nad postupy, jež byly postavené na často se měnící rytmice, poletoval na první dojem iritující adolescentní vokál. Zároveň bylo ale jasné, že původní kořeny Black Eyes vychází se stejného inspiračního zdroje, jako u zavedených Dischord kapel a to stejné platilo i o etice fungování.
To, co kapela načrtla na svém debutu, pak ještě posunula do většího extrému na druhé desce Cough, kdy by se dalo s trochou nadsázky říct, že se vymkla kontrole. Cough je tak právem považována za jednu z hudebně nejradikálnějších desek v celém Dischord katalogu. I proto byla očekávání ohledně jejich třetího alba Hostile Design, ohlášeného na letošní podzim, dosti velká. A už teď je jasné, že toto čekání se vyplatilo. Black Eyes jsou stále stejně soustředění a provokující, jen jejich prostředky se přeci jen trochu změnily a to přesto, že je i teď neomylně poznáte po pár prvních tónech.
Skladby už ale nejsou tak rytmicky krkolomné (v dobrém slova smyslu), mnoho z nich naopak stojí na poměrně jednoduchém, repetitivním, až dubovém základu, který vytváří prostor pro kytaru a v mnoha případech stále stejně intenzivní vokál. Jeho vysoká frenetická poloha zůstává jasným poznávacím znamení, ale i on umí přejít do klidnější polohy a podpořit specifickou náladu desky jiným projevem.
Black Eyes tak na Hostile Design ukazují, že pořád umí napsat až nepříjemné skladby, postavené stejnou měrou na harmoniích i disharmonických postupech podpořených saxofonem, které v některých momentech nekompromisně skopnou celou strukturu. V tomto ohledu obstává nová nahrávka opravdu skvěle a zachycuje bytostně současnou energii i vývoj, kterým si členové Black Eyes za více než 20 let prošli. V tomto mohou být podobnou inspirací, jakou pro ně v roce 2000 byli Fugazi, Lungfish nebo The Make-Up.
Jakým způsobem ovlivnil v druhé polovině 90. let nástup post hard coru domácí kapely? A jak zní nová deska kanadských By a Thread, v kterých hraje náš nedávný host Sean Lande? Poslechněte si Modeláře!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.