Stíny a zraněná místa v nás. Spory mobilizují síly před těžkým obdobím pro environmentální hnutí
Rozárie Haškovcová vybrala mezi letošní highlighty knihu nizozemského historika Rugera Bergmana Morální ambice. Na velkých dějinných zvratech ukazuje, že společenské změny jsou možné. Ondra Šebestík vyznal svou náklonnost k hlubinné ekologii, která v sobě spojuje spiritualitu, tělesnost a smyslovost, čímž z nás činí citlivé bytosti, kterým se příčí ničení přírody. Prokop Pithart pak odhaluje zraněná místa v každém z nás, se kterými se musíme naučit žít.
Historik Rutger Bregman popisuje, jak a kdy se podařilo dosáhnout větší společenské změny. Abychom v tom mohli být efektivní, navrhuje v diagramu jednoduché rozdělení vlastností a kvalit
„Lidé se dělí na hodně, nebo málo ambiciózní. Na druhé osa je míra idealismu. Říká, že hodně environmentálních aktivistů je málo ambiciózních. Jejich ideálem je často ořezat konzum a zavřít se se slepicemi někde na venkov. Docílíme tím ale změny? Pak jsou tu lidé, kteří jsou ambiciózní, ale ne příliš idealističtí. Ti jsou v prestižních pozicích, ale taky toho příliš nezmění. Ideální průnik je podle něj ambicióznost a idealismus. Tam vzniká morální ambice,“ vysvětluje Rozárie Haškovcová přístup, který ji v každodenním rozhodování inspiruje. Jakým způsobem docílím co největšího dobra?
Například v debatě o zrušení otroctví v Americe byli také lidé, kteří bojkotovali zboží, na jehož vzniku se otroctví podílelo. Nakonec ale vyhrál jiný argument.
Čtěte také
„Hodně bílých Britů umíralo na lodích, které převážely otroky. Dominantní argument byl: Podívejte, umírají při tom naši hoši. Když se vrátíme k ochraně přírody, tak musíme vzít na vědomí, že ne všichni k tomu přistupují z přesvědčení jako třeba my tady. Musíme tudíž mezi sebou stavět koalice i přesto, že spolu ve všem nesouhlasíme. Pojďme překonávat odlišnosti, nehádejme so o maličkostech, dělejme koalice i s nepravděpodobnými partnery za nějakým vyšším cílem,“ interpretuje výstup z knihy Morální ambice Róza.
Prokop Pithart závěrem roku přichází se zjištěním, které vyplynulo z jeho osobní terapie. Používá při tom rád knihu Klimasmutek Jitky Holasové.
„Mainstreamová psychoterapie podporuje člověka, aby se vyhrabal z úzkostí a znovu naskočil „do procesu“. Aby rozvíjel výhradně sebe – je to extrémně antropocentrická psychologie. Moc se nedozvídáme o vztahu našeho prožívání a přírodního světa. Model od Joanny Macy nám pomáhá léčit sebe skrze pomoc světu a naopak svět skrze sebe. Kromě vnitřní práce se máme zabývat tím, co by mohli lidé zlepšit kolem sebe a jak by se mohli angažovat. My často léčíme lidi, které vracíme do nemocného světa,“ myslí si Prokop.
Jak se připravit na těžké volební období, ve kterém bude agenda životního prostředí spíš redukována, než rozvíjena? Jak využít temných dnů i stínů v našich duších ke zlepšování věcí kolem nás? A proč je gravitační síla vlastně erotická? Poslechněte si celé Spory.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
