Adventisté komunisty nevědomky porazili. O střetu menších církví s komunistickým režimem

Michal se ve své práci rozhodl věnovat své domovské církvi a Bratrské jednotě baptistů. Zajímalo ho, jak se odlišné důrazy v teologii těchto církví odrazily ve vztahu ke komunistickému režimu. Pro obě církve je přitom zásadní odluka církve od státu. „To je typický rys svobodných církví. Nemít žádnou podporu od státu, ale ať nás stát nechá dělat, co my chceme,“ popisuje Michal.

Tento princip byl komunistickým režimem ohrožen. Obě církve to poprvé silně pocítily v roce 1952. Tehdy režim uvěznil všechny vyšší představitele Baptistů a vzápětí i 90 % všech kazatelů a Adventistům udělil zákaz veškeré činnosti. Už po roce ale úřady docházejí k tomu, že zákaz nefunguje, protože ho věřící obcházejí a stát o nich nemá žádné informace.

Proto po 4 letech zákaz odvolává. „Církev má pocit, že její vítězství je v tom, že se úřady smilovaly a nevědí, že povolení úřady vydaly proto, že si řekly ‘nejde to vyhrát, my Adventisty nedonutíme, aby se rozpustili ’,“ vysvětluje Michal vítězství Adventistů.

Největší překážkou pro život Adventistů za komunismu byla pracovní sobota. Pro jejich víru je totiž zásadní svěcení soboty, kdy nemají pracovat, ani chodit do školy a mají se věnovat Bohu. Z každého věřícího se tak stal bojovník s režimem, který jim hrozil odebráním dětí i vězením.

Jak Adventisté pracovní sobotu obcházeli? Proč Adventisté v počátku nástup komunistů k moci vítali? A proč si Baptisté odhlasovali, že nechtějí být oficiálně uznanou církví? Dozvíte se v Hergot!u.