Je mi daná náklonnost k temnotě, říká scénáristka Kristýna Nebeská

31. květen 2026

Kristýna Nebeská patří k nejmladší divadelní generaci. Jako scénáristka už má na kontě několik her, na kterých často spolupracuje se svými rodiči – režisérem Janem Nebeským a herečkou Lucií Trmíkovou. Ti pro ni byli zásadní také v hledání vlastní víry.

„Moji rodiče jsou takoví speciální věřící. Maminka je konvertitka z ateistické rodiny a rodiče nás brali do kostela, ale pak to nikdy nevyžadovali,“ popisuje Kristýna, jak vypadala náboženská výchova liberálních rodičů. I díky ní se jí církevní prostředí nezprotivilo.

„Já do kostela nechodím pravidelně, ale chodím tam, když je mi úzko. A je to pro mě prostor, kde se cítím doma – náruč, která je vždycky otevřená,“ říká Kristýna a dodává, že svou víru prožívá převážně niterně. „S Bohem mluvím uvnitř a k setkání s ním nutně kostel nepotřebuji.“

I v Kristýniných pracích pro divadlo se odráží její potřeba hloubky. „Mě vždycky zajímaly temná zákoutí duše, těžké věci a mystéria,“ říká Kristýna a vzpomíná, že její úplně první texty v dětství byly hororové.

Jedna z jejích her, Memento mori, se odehrává v katedrále v Sedlci a jejím tématem je lidská konečnost. „Já jsem vždycky smrt vnímala jako hodně důležité téma ve svém životě,“ říká Kristýna a dodává, že také díky psychoterapii už se umí s těžkostmi v sobě vypořádat. „Naučila jsem se pracovat s tím, co je mi dané, tedy s náklonností k temnotě a k nejistotám a ke strachu a hledat v tom pozitiva.“

Jak Kristýnu na Hergot! připravila maminka, která byla hostkou před třemi lety? Označila by se Kristýna za katoličku? A co se ve středověku dělo v kostelích? Dozvíte se v Hergot!u

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.