Had se pohybuje i když leží. Ctib odhaluje hlubiny své nové desky i rožnovské scény

„Mě strašně baví hrát, děti už mám dospělé a teď jsem se do té hudby ponořil, je to opravdu něco, co chci dělat, a opravdu mě to naplňuje. Proto to mám i rozdělené – na jednu stranu kapely a na druhou hraju i sám, v sólovém hraní si můžu dělat co chci. V kapelách se občas stane, že někdo prostě nemůže, ale počítač se mnou pojede vždycky – pokud nevyhoří,“ shrnuje se smíchem Ctib, kde bere energii k neustávajícím hudebním aktivitám a dodává, že k tomu všemu taky rád a hodně odpočívá.

Ctib se na lokální nezávislé scéně pohybuje víc jak třicet let, prošel dnes už legendárními kapelami Co-Ca, Uštkni, Telefon nebo v současnosti Chorobopop. Zároveň byl nedílnou součástí rožnovského DIY klubu Vrah, spolupodílí se i letním festivalu Setkání svobodných duší.

Sólově debutoval před pěti lety albem Kampak?! u Kabinet records, na němž vyšla jak následující deska Smrad v síni tradic, tak i nejnovější Možná má někdo plán. Postupné pilování jeho žánru „discoegopunk“ vyústilo v album, na němž překračuje hranici vlastnoručně vyrobených elektronických podmazů k až kapelní formě. Širokou paletu hostů a hostek korunuje mimo jiné nepřeslechnutelná přítomnost saxofonu a trubky od Andrey Tomečků.

Kromě nového alba nás zajímalo, jestli by Ctiba nelákalo nezkusit se vrátit k čistě písničkářské formě a zpomalení. „Láká, strašně mě to láká, ale nevěřím si bez berliček rytmů a proto jsem si si i začal přearanžovávat písničky do elektroničtější podoby,“ přiznává.

Jak vyřešit, když počítač vypadne během hraní na přímém slunci? Kdo z hostů na novince má vystudovaný operní zpěv? Proč to v rožnovském punkovém podhoubí vždycky tak žilo a žije? Jak důležitá jsou komunitní místa a sdílení hudby? Co je to valašská koncovka a kdo jí používá? Kdo ho textově inspiruje? A jak to je podle Ctiba s humorem v hudbě? Poslechněte si celý rozhovor ze záznamu!