Nominace na Českého lva pohoršují, ale nepřekvapí
Letošní nominace na České lvy řadě filmových kritiků a přátel umělecké kinematografie velkou radost neudělaly. Ani jeden ze tří filmů, které získaly nejvíce nominací, neměl právě nejlepší recenze – Masaryk je považovaný za nevyrovnaný, až zmatený portrét českého státníka, Učitelka si získala pověst jednoho z nejslabších filmů Jana Hřebejka, Anthropoidu se kritika vysmála skoro stejně jako Renčově Lídě Baarové. Naproti tomu vyzdvihované loňské snímky Rodinný film a Já, Olga Hepnarová jsou sice nominované v klíčových kategoriích Nejlepší film a Nejlepší režie, ale celkově mají nominací o dost méně.
Z pouhých nominací toho samozřejmě o letošním ročníku Lvů až tolik nevyčteme. Může se stát, že nejlepším filmem roku podle České filmové a televizní akademie nakonec přeci jen bude Rodinný film nebo Hepnarová. Přesto se ukazuje, že akademie, složená z filmových profesionálů a celebrit, vychází z jiných kritérií kvality než kritika.
K nominacím můžeme také přistupovat z různých stran. Třeba se lze podivit nad tím, že ze tří nejčastěji nominovaných „českých“ filmů je jeden v podstatě anglický (Anthropoid), jeden v podstatě slovenský (Učitelka) a jeden natočený skoro celý v angličtině (Masaryk). I to má ale svou logiku. Masaryk, Anthropoid i Učitelka jsou totiž především všechno filmy, které se snaží seriózně zabývat nedávnou českou historií, jsou divácky vstřícné a formálně velmi konvenční. To by odpovídalo dlouhodobé tendenci poroty Českých lvů oceňovat právě takové – kritické, líbivé nebo hořkosladké pohledy do národních dějin, v minulosti třeba Je třeba zabít Sekala, Musíme si pomáhat, Pouta nebo Hořící keř.
V posledních dvou letech, kdy cenu vyhrály filmy Cesta ven a Kobry a užovky, jsme možná mohli mít naději, že se vkus poroty přibližuje preferencím české kritiky. Ve skutečnosti se ale mainstreamovější a alternativnější vítězové Českých lvů takto střídali už v devadesátých letech, kdy vyhrála třeba Zahrada Martina Šulíka nebo Návrat idiota Saši Gedeona.
Český lev byl ostatně v roce 1993 založen jako přímá česká napodobenina Oscarů a tohle dědictví si zjevně pořád nese s sebou. Dokonce i v době, kdy stále méně českých filmů chce být napodobeninami oscarových hitů. Není proto divu, že porota vezme zavděk raději nepovedeným koprodukčním filmem s převahou zahraničních producentů než náročným artovým projektem, který cílí na elitářské publikum filmových festivalů. Masaryk je velmi pravděpodobným kandidátem na vítěze, jde o rádoby hollywoodsky střižený biopic plný patosu, který se pokouší o komplexní narativ. Rozvržení letošních nominací nás tak může pohoršit, dalo se však čekat.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
