Nominace na Českého lva pohoršují, ale nepřekvapí

19. leden 2017

Letošní nominace na České lvy řadě filmových kritiků a přátel umělecké kinematografie velkou radost neudělaly. Ani jeden ze tří filmů, které získaly nejvíce nominací, neměl právě nejlepší recenze – Masaryk je považovaný za nevyrovnaný, až zmatený portrét českého státníka, Učitelka si získala pověst jednoho z nejslabších filmů Jana Hřebejka, Anthropoidu se kritika vysmála skoro stejně jako Renčově Lídě Baarové. Naproti tomu vyzdvihované loňské snímky Rodinný film a Já, Olga Hepnarová jsou sice nominované v klíčových kategoriích Nejlepší film a Nejlepší režie, ale celkově mají nominací o dost méně.

Z pouhých nominací toho samozřejmě o letošním ročníku Lvů až tolik nevyčteme. Může se stát, že nejlepším filmem roku podle České filmové a televizní akademie nakonec přeci jen bude Rodinný film nebo Hepnarová. Přesto se ukazuje, že akademie, složená z filmových profesionálů a celebrit, vychází z jiných kritérií kvality než kritika.

Čtěte také

K nominacím můžeme také přistupovat z různých stran. Třeba se lze podivit nad tím, že ze tří nejčastěji nominovaných „českých“ filmů je jeden v podstatě anglický (Anthropoid), jeden v podstatě slovenský (Učitelka) a jeden natočený skoro celý v angličtině (Masaryk). I to má ale svou logiku. Masaryk, Anthropoid i Učitelka jsou totiž především všechno filmy, které se snaží seriózně zabývat nedávnou českou historií, jsou divácky vstřícné a formálně velmi konvenční. To by odpovídalo dlouhodobé tendenci poroty Českých lvů oceňovat právě takové – kritické, líbivé nebo hořkosladké pohledy do národních dějin, v minulosti třeba Je třeba zabít Sekala, Musíme si pomáhat, Pouta nebo Hořící keř.

03784432.png

V posledních dvou letech, kdy cenu vyhrály filmy Cesta ven a Kobry a užovky, jsme možná mohli mít naději, že se vkus poroty přibližuje preferencím české kritiky. Ve skutečnosti se ale mainstreamovější a alternativnější vítězové Českých lvů takto střídali už v devadesátých letech, kdy vyhrála třeba Zahrada Martina Šulíka nebo Návrat idiota Saši Gedeona.

Český lev byl ostatně v roce 1993 založen jako přímá česká napodobenina Oscarů a tohle dědictví si zjevně pořád nese s sebou. Dokonce i v době, kdy stále méně českých filmů chce být napodobeninami oscarových hitů. Není proto divu, že porota vezme zavděk raději nepovedeným koprodukčním filmem s převahou zahraničních producentů než náročným artovým projektem, který cílí na elitářské publikum filmových festivalů. Masaryk je velmi pravděpodobným kandidátem na vítěze, jde o rádoby hollywoodsky střižený biopic plný patosu, který se pokouší o komplexní narativ. Rozvržení letošních nominací nás tak může pohoršit, dalo se však čekat.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.