Nowa Muzyka - elektronika i pohanské rituály
Pivot, Speech Debelle, King Cannibal, Dan le Sac vs. Scroobius Pip a The Bug-první den festivalu. Jon Hopkins, Tim Exile, Fever Ray, Flying Lotus a Hudson Mohawke-druhý festivalový den. Jacaszek, Onra, Múm a Roots Manuva coby hvězdy posledního dne. Zní to jako festivalová pohádka, ale všechno zmíněné je realita, která má jméno - Festival Nowa Muzyka.
Soudě dle reakcí publika se největšího ohlasu, v první den festivalu, dočkal King Cannibal a dvojice Dan le Sac vs. Scroobius Pip. Asi těžko by někdo ještě před pár měsíci čekal podobně nekompromisní set míchající ostrý dubstep s technem a breakcoreovými prvky od interpreta, který vydává u labelu Ninja Tune. Ale časy se mění a King Cannibal měl na svědomí vytvoření jedné z vůbec největších party atmosfér a tanečních kotlů za celý festival. Britové Dan le Sac vs. Scroobius Pip jako by se nechtěli nechat zahanbit. Skladby ze své debutové desky pojali o poznání živelněji a nezapomněli se ani navzájem popichovat: "Hele, Scroobiusi, nemůžeš na každém našem koncertu říkat pořad ty samý vtipy. Lidi to sice nepoznají, ale mně už se to začíná přejídat", uzemnil Dan le Sac svého parťáka po jedné z jeho ironických hlášek. A vtipné narážky neminuly ani publikum, které se dočkalo i nového tracku z připravované následovnice Angles. Došlo i na vysamplované Radiohead v tracku Letter from God to Man a hodina s těmihle ironickými hiphopery utekla rychleji, než by si člověk přál.
I druhý den v bývalém těžebním areálu nedaleko centra Katovic sliboval pestrý stylový program. Pátek se sice zaměřil primárně na hip hop a dubstep, ale výjimky v podobě rockových Pivot nebo zábavových Ebony Bones se také našly. Hlavní roli baviče v sobotu převzal Tim Exile. Se střídavým úspěchem odprezentoval tracky z desky Listening Tree s improvizovanými vložkami, během kterých smíchával vlastní beatbox s křikem publika a na místě vytvářenými beaty a melodiemi. O vyloženě nepovedeném vystoupení se sice přímo mluvit nedá, ale na druhou stranu už během letošního turné předvedl i daleko lepší live-sety.
Pokud vás nadchla Fever Ray a její sólové album, nadchlo by vás určitě i její koncertní podání. Už tak ponurou atmosféru jednotlivých skladeb skvěle doplňovalo pokojovými lampami osvěcované pódium a s hudební složkou perfektně synchronizovaný zelený laser. Člověk si připadal jako na nějakém obřadu odehrávajícím se za úplňkové noci na mýtině uprostřed hlubokého švédského hvozdu, kde hlavní šamankou je právě Fever Ray. Všichni členové kapely byli oblečení do působivých kostýmů, včetně Karin Dreijer Anderson, která nadto měla víc než polovinu koncertu obličej ukrytý za maskou. Jedinými, kdo si tak mohl na vystoupení něžnější poloviny dua The Knife stěžovat, byli prakticky k nečinnosti odsouzení fotografové.
Rozesmátý Flying Lotus byl v Katovicích očividně pozitivně naladěn a publiku to dával jaksepatří najevo. Vlastní produkci geniálně míchal s hitovkami od Squarepushera, Radiohead nebo Daedeluse. Kdo čekal poklidně plynoucí glitch-hop v duchu desky Los Angeles, musel být hodně překvapen. Ellisonův set neskutečně odsýpal i díky rychlým mixům, a jestli byl pátečním králem večera King Cannibal, v sobotu převzal tohle žezlo právě Steven Ellison. Publiku slíbil, že přijede zas a posléze si užil neméně výživné hraní Hudsona Mohawka mezi prostým lidem v prvních řadách pod pódiem.
Program nedělního dne poznamenala neúčast Dana Deacona s celým 15 členným ansámblem. Až na poslední chvíli - v den vystoupení, pořadatelé oznámili, že Dan Deacon nebude. Žádný konkrétní důvod jeho nepřítomnosti až do konce festivalu ovšem zveřejněn nebyl. Poslední den dosud bezchybné Nowe Muzyky tak nakonec přeci jen měl svou černou pihu na kráse. I když se zbylí interpreti postarali o hudební zážitky, které se s přehledem zařadily po bok těch nejlepších z předešlých dvou dnů.
Bez diskuse nejvíc komorní koncert celého festivalu předvedl polský producent Jacaszek. Vystoupil společně s cellistkou a houslistou a představil skladby ze dvou posledních výtečných řadovek Treny a Pentral. Moderní vážná hudba s ambientně laděnými plochami, samplovanými vokály a trochou toho hluku byla čistě poslechovou záležitostí, kterou někteří posluchači využili k posazení a rozjímání. Islanďani Múm, kteří přijeli v kompletním sedmičlenném složení, navázali na Jacaszkovu poklidnou notu, podle slov jednoho ze zakládajících členů, jejich nejoblíbenější písní z nové desky - baladou Illuminated. Zbytek koncertu, který byl složen především ze skladeb z posledních dvou alb, se už ale nesl v daleko veselejším a hravějším duchu. Byla radost poslouchat bohaté aranže a vzájemné zvukové proplétání jednotlivých nástrojů, stejně jako byla radost se dívat, jak Múm koncertování opravdu baví a užívají si ho podobně jako samotné publikum. Závěrečná Green Grass of Tunnel nicméně ukázala, že zařazení více starších kousků by výsledný dobrý dojem z vystoupení ještě umocnilo.
Roots Manuva měl tu čest celý čtvrtý ročník festivalu Nowa Muzyka uzavřít. Na pódiu ho podporoval jednak MC a také DJ, který se za gramofony staral o scratche, a konečně laptop, který obsluhoval třetí člen. Ten v jednom tracku sáhnul dokonce po příčné flétně. Roots Manuva hned ze začátku publikum upozornil, že přijeli do Katovic vytvořit pořádnou party atmosféru, což se jim taky bez diskuse povedlo. Nejvíce protěžovaná byla samozřejmě aktuální deska Slime & Reason, ale došlo i na klasiky - Awfully Deep, Witness a stařičkou Movements z debutového alba. Rodney Smith naživo předvedl víceméně klasický hiphopový koncert, kterému budiž přičtena k dobru neutuchající energie. Krátká, ani ne padesát minut trvající show utekla jako voda. Kdyby Manuva zareagoval na vyvolávání svého jména nadšeným publikem a dal k dobru alespoň jeden přídavek, odcházel bych z festivalového areálu s pocitem, že mu ta hvězdná sláva ještě nestoupla do hlavy.
Suma sumárum, čtvrtý ročník festivalu Nowa Muzyka se nadmíru vydařil. Kdo jste v Katovicích byl, určitě mi to potvrdíte. Kdo jste se letos zúčastnit nemohl, rozhodně si nenechte ujít jeho pokračování s pořadovým číslem pět. Ručím vám za to, že line-up bude zase stát za festivalový hřích.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
