Občas si oholím nohy, protože se nechci obhajovat. Chlupy jako věc veřejná: Proč začaly být problém?

13. říjen 2020
Šeptem

Máme je téměř všichni, ale zdaleka ne všichni k nim stejně přistupujeme. Chlupy jsou naší přirozenou součástí, jaký vztah ale v našich myslích mají vůči kategorií hezkého a hodnotného těla? A kdy začaly být problém? „Před pár lety jsem si přestala holit nohy, chtěla jsem to otestovat. Překvapilo mě, jak na to lidi reagovali. Štvalo mě, že má někdo potřebu zasahovat komentáři do mé osobní integrity,“ popisuje režisérka Josefina Lubojacki motivaci ke vzniku filmu O-chlup. 

„Je otázka, nakolik si uvědomujeme, že to, co se nám líbí, není ovlivněno jen našim osobním vkusem. Už odmala člověk začne vnímat časopisy, reklamy, kde najdeš jen hubené a oholené holky,“ vypráví Josefína část osobního příběhu dospívání, kde k hezkým a žádoucím tělům neodmyslitelně patřilo i oholení.

nohy

„Neměla jsem žádné kamarády a měla jsem pocit, že holení jako společenská hodnota mě víc přiblíží k dalším ženám kolem mě,“ dodává jedna z hrdinek Josefinina filmu, audiovizuální koláže zachycující výpovědi několika lidí a jejich vztah k vlastnímu tělu a tzv. společenským standardům. Vedle příběhů žen, jejichž součástí je často zbavování se chlupů, film přináší i výpovědi mužů. „Když si vzpomenu na období svého dospívání, tak jsem spíš měl stresy z toho, že jsem těch chlupů měl málo. Pro kluka je to zas znamení nějaké maskulinity.“

Podle Josefiny je obzvlášť náročné vědomě nenaplňovat očekávání a standardy společnosti ve chvílích, kdy se člověk necítí dobře nebo je v nové a nezvyklé situaci. „Když jsem šla poprvé do nové práce, tak jsem si oholila nohy a podpaží. Jdeš do nového prostředí, mimo svoji bublinu. Občas nemám energii mít tenhle aktivistický statement napsaný na čele.“ 

Epilace a depilace existuje v různých společnostech a kulturách tisíce let. Rozmanité jsou proto i proměny standardů a přístupů lidí k této části těla, zásadní je přitom vždy kontext. „Třeba ve starověkém Řecku si ženy holily pubické ochlupení, byla to známka civilizovanosti. Královna Alžběta si holila obočí a ve viktoriánské éře si ženy odstraňovaly chlupy z tváře, porcelánová tvář měla odrážet jejich neposkvrněný charakter,“ přibližuje některé příklady absolventka oboru gender studies Kristina Čajkovičová.

„Z čistě estetických důvodů se s holením v naší kultuře setkáváme od 15., 16. století. Existují knížky, manuály pro ženy, které odcházely z Evropy do zámořských kolonií, jak mají pečovat o svůj vzhled. Tam se objevují i recepty na to, jak odstraňovat chloupky. Podařilo se mi najít knihu Cosmetics, vyšla v roce 1660 a v ní se nabízí především ženám tři tucty receptů, jak odstraňovat chloupky z těla“ dodává etnolog Martin Rychlík.

Pro pochopení odstraňování chlupů z dnešní perspektivy je podle Kristiny zásadní počátek 20. století, kdy byl vyroben první holicí strojek pro ženy. V meziválečném období došlo k důležitým společenským změnám, ženy začaly pracovat, celkově se proměnil životní rytmus, lidé se stěhovali víc do měst, uvolnily se mravy a proměnila se móda. „Vznikaly časopisy pro ženy a tam se dostávaly i reklamy na žiletky. Šlo hlavně o reklamy na holení podpaží, nohy se v té době ještě neholily, protože existovaly punčošky, které nahrazovaly pocit hladkých noh,“ dodává Kristina.

Kdy a proč si ženy začaly holit nohy? Kolik času a peněž ve svém životě věnujeme odstraňování chlupů? A co znamená „růžová daň“?

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.