Revenge porn II: Že šlo o „srandu“, není omluva. Oběti ublíží bez ohledu na důvod

„Případy, že se nic nestalo, protože někdo ještě nic nezveřejnil, nejde jen tak shodit ze stolu. Už i obava, že se to stane, může být pro člověka hodně zatěžující,“ komentuje Honzův příběh Michaela Dvořáková, právnička věnující se teoretickým a právním aspektům soukromí a ochrany osobnosti.

„Zákony jsou často nastavené tak, že zohledňují důvod šíření, jestli šlo o trestný čin. To znamená, že když někdo řekne, že to udělal ze srandy, tak z celé věci může vyváznout mnohem jemněji,“ popisuje doktorandka mediálních studií Michaela Lebedíková to, jak obtížné je někdy prokázat úmysl druhého poškodit.

Čtěte také

Vidět už neznamená vědět. Deepfakes útočí na ženy

Za otřesný případ, kterým se nejen iniciátoři bavili na účet obětí, lze podle obou považovat několik let starou kauzu českého Facebooku a skupin s názvem Roztahovačky. Mnohá bulvární média o nich tehdy psala jako o senzaci. „Šlo často o nezletilé dívky. Poté následovala řada trestních řízení kvůli nakládání s dětskou pornografií,“ popisuje Dvořáková.

Právě teenageři jsou v oblasti kyberšikany nejzranitelnější skupinou. „Pro dnešní teens je výměna nahých fotek způsobem navázání vztahu. Nejdřív si vymění fotky a pak spolu navážou vztah,“ dodává právnička a doporučuje „se fotit tak, aby nebyl vidět obličej, tetování, mateřská znaménka, podle kterých by byl člověk snadno rozpoznatelný“.

Co zažila hvězda britské reality show Zara McDermott? Jaké psychické následky nesou oběti revenge porn? Jsou deepfakes hrozbou a jak moc jejich použití souvisí s pornografií? Poslechněte si Šeptem.