Revenge porn I: Skryté kamery, falešné inzeráty, vydírání. Jak s ním bojovat?

11. květen 2021

Šeptem

„Ve třiadvaceti letech jsem se stala alkoholičkou, diagnostikovali mi posttraumatickou stresovou poruchu, pořád se mi zdají noční děsy, ze kterých se ale nemůžu probudit.“ S následky tzv. revenge porn se youtuberka Chrissy Chambers pere dodnes. Její expřítel před mnoha lety využil situace, opil ji a videa pořízená ze „sexu na rozloučenou“ a bez jejího vědomí vypustil na porno weby i mezi fanoušky kanálu. Co je nekonsenzuální porno a lze se proti němu vůbec bránit?

„Oběťmi nekonsenzuální pornografie jsou ze tří čtvrtin ženy a často i příslušníci LGBTQI+ komunity, může jít až o patnáct procent populace,“ říká Michaela Dvořáková, doktorandka Právnické fakulty Masarykovy univerzity věnující se právním aspektům soukromí a ochrany osobnosti, sextingu nebo deepfakes. „Britská Revenge Porn Helpline eviduje za poslední rok téměř dvojnásobek volajících.“

Nejde jen o případy nedovoleného pořízení třeba formou skryté kamery nebo hackerského útoku, ale především nedovoleného šíření, typicky fotek/videí posílaných mezi partnery v rámci tzv. sextingu, vydírání, vyhrožování.

Novinářce serveru Aktuálně.cz Tereze Patočkové se nedávno podařilo odhalit na síti Reddit československé fórum lidí, kteří si vyměňovali nebo poptávali fotky dívek a žen, často s celými jmény nebo adresami bydliště.

Čtěte také

Kauzy zneužívání v sex průmyslu je těžké rozplést. Na jakou pornografii se chceme a budeme dívat?

„To nejdůležitější je si hned všechno vyprintscreenovat. Druhé doporučení je určitě kontaktovat provozovatele dané stránky nebo sociální sítě,“ radí Dvořáková. „Za třetí – nahlásit to na policii, tyhle případy je třeba řešit s policií, příp. na státní zastupitelství, kde se k tomu mohou někdy postavit chápavěji. Policisté ne vždy musí přesně vědět, pod jaký trestný čin to spadá. A pak určitě kontaktovat Google kvůli právu být zapomenut. Ve výsledcích vyhledávání tak nevyjedou odkazy na nekonsenzuální obsah. A sama za sebe bych určitě doporučila vyhledat psychologickou pomoc,“ dodává právnička.

„Panuje tu diskurz, že oběť si za to může sama. Často se řekne „ta je ale hloupá“. Ale z posledních analýz sexuálního chování víme, že u lidí ve věku 18 – 29 let si fotky nebo zprávy o sexu vyměňuje až čtyřicet procent. Takže bychom se měli začít soustředit na ty, kteří ubližují a neklást vinu na oběti,“ doplňuje Dvořákovou Michaela Lebedíková, doktorandka mediálních studií a žurnalistiky MU věnující se výzkumu pornografie a jejich účinků.

Jak na nekonsenzuální porno reagují sociální sítě a porno weby? Proč je problém, když nahé fotky posílají nezletilí? Proč je dobré mít zákon postihující přímo nekonsenzuální pornografii, jako např. ve Velké Británii?

autor: Bára Šichanová