Obraz zemědělce podle Jaroslava Lenharta: člověk divoký, co tančí a miluje. Rostlina se nedá vyrobit

Jaroslav říká, že jejich zelenina není o tom se najíst, ale skrze její usmrcení a načerpání energie poznat trochu lépe sebe sama. „Naše rostliny v sobě nesou velmi silnou živu. V rostlinách podporujeme jejich samostatnost. Vnímáme je jako skupiny, ne jako dav. V našich rostlinách není zbytečný dusík a voda,“ naráží Jaroslav na některé běžné zemědělské praktiky, jako je minerální hnojení dusíkatými látkami.

„Vysejete řepu a kolem rostou ale i jiná semena a ty vy musíte dát pryč. To se dělá na kolenou nebo v podřepu a většinu svých zkušeností s poznáním a s hlubokým spojením s tou živoucí kulturní matkou, která nás živí, mám právě z téhle pozice. Byly to stovky hodin, než jsem se dokodrcal k výsledku,“ popisuje svoje zahradnické prožitky. Pletí a poctivá práce se skutečným úsilím nese plody vnější, ale i vnitřní, jako třeba vděčnost.

Co je vůbec zemědělec v současné společnosti? Je buď anonymní anebo obsluhuje stroje. „Když se podíváte na obrázkové knihy pro děti, kde má být zemědělec, tak je to traktor s nějakou postavou uvnitř. Ale zemědělec je člověk, který vnímá a rozumí jemu svěřené zemi. To není jen tak něco, to nás všechny živí. Je to cenné a nenahraditelné,“ říká Jaroslav.

„Hledám u sebe věrnost obrazu zemědělce. Je to člověk divoký, který tančí, miluje, zpívá, je plný neřestí a světla a dívá se na svět očima, které září a v jeho tváři se zračí smutek spojený s radostí, která dodává jeho životu takový smysl a prohloubení, jaké u jiného povolání snad ani není,“ uzavírá neotřelou zemědělskou master class Jaroslav Lenhart.

Jak se pojí tanec se zemědělstvím? Jak chutná rostlina vypěstovaná v souladu s její přirozeností? Proč zelenina povzbuzená dusičnany při tlení zapáchá? Poslechněte si celé Podhoubí.