Obskurní i pro underground. Nabízíme neotřelý mix hitového punku i ultratemného black metalu
Když Poison Ruïn vydali v roce 2020 svou první demo kazetu, vzbudila i přes svou obskurnost značný zájem undergroundové scény a objevila se v téměř všech výročních žebříčcích. Neotřelý mix jednoduché punkové přímočarosti, lehkého metalového vlivu, občas až oi punkové chytlavosti a středověké ponurosti byla zjevně pro spoustu posluchačů extrémně zajímavá. Všiml si toho i zavedený label Relapse Records, kde záhy našla tato filadelfská kapela svůj domov.
Nová deska od Poison Ruïn nazvaná Confrere pokračuje právě ve výše popsaném stylu a jasně dokládá, že magie této kapely se zatím nikam neztrácí. Autentickou a nezaměnitelnou aurou pak disponuje i kapela Káceniště. Pokud máte pocit, že je jejich název trochu zvláštní a vzdáleně připomíná nějakou jinou kapelu, jste na správné stopě. Káceniště totiž tvoří kompletní sestava kapely Rubanisko.
Jen jsou tentokrát názvy kapely, desky i skladeb nikoliv ve slovenštině, ale v češtině – a platí to i o textech. Venku je zatím pilotní singl nazvaný Skin z Kapradiny a opět jde o hitovou punkovou skladbu s typicky vtipným textem, což byl vždy jasný Rubanisko trademark. Oproti tomu finská kapela Oranssi Pazuzu měla vždy nejblíže k black metalu, který však brala na vesmírné výpravy vstříc kosmické psychedelii.
Nadcházející album, které vyjde u metalového molochu Nuclear Blast, však obohacuje neonové odstíny notnou dávkou černi. Ultratemný singl Valotus jakoby svědčil o tom, že se kapele přihodilo něco děsivého – videoklip k němu ale potvrzuje, že to se jen Oranssi Pazuzu vydávají na další uvědomělou žánrovou výpravu.
Čeho se už brzy dočkáme od činorodého Tobyho Drivera? A jakou roli v tom sehrává Timba Harris? Modeláři se noří do hudebních radostí poloviny léta.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.