ODS + ČSSD = VSL. Opoziční smlouva probudila v roce 1998 společnost z iluze

Opoziční smlouva
Opoziční smlouva

Bylo to matoucí. Dva tehdy největší političtí protivníci, Miloš Zeman a Václav Klaus, se po volbách v roce 1998 spojili a podepsali smlouvu, která vypadala jako koaliční, ale tvářila se jako opoziční. Není to moc srozumitelné, že? Taky se o konci 90. let mluví jako o době, kdy politika přestala dávat smysl. Na období, ve kterém spolu vládly dvě znesvářené strany, ODS a ČSSD, jsme se podívali zblízka v sérii Po sametu. Proč se dva političtí hateři stali nejlepšími kamarády?

Opoziční smlouva uzavřená po volbách v roce 1998 představiteli vítězné ČSSD a opoziční ODS představuje důležitý milník v novodobé historii Česka. Politická elita, která se zrodila po listopadu 1989, se poprvé střetla s občanským protestem. Hnutí Děkujeme, odejděte, vzešlé z okruhu někdejších studentských vůdců, vyzývalo politiky, aby přijali odpovědnost za nastalou morální krizi a odstoupili. Část veřejnosti ztratila iluze o bezproblémovém vývoji a transformaci společnosti. Dohoda mezi levicí a pravicí, která málem přinesla i změnu volebního systému, ukázala potenciál stranického pragmatismu a ovlivnila důvěru Češek a Čechů v politiku.

Pamatuji si ty demonstrace. Žil jsem s mámou v Brně, protesty proti opoziční smlouvě tam plnily náměstí, stejně jako v dalších městech po celé zemi. Bylo mi šest a máma měla plno práce, když pomáhala organizovat akce Děkujeme, odejděte – hnutí, které požadovalo, aby dva budoucí prezidenti, tehdy premiér a lídr opoziční strany, odstoupili ze svých funkcí. Do té doby jasně vymezené role vítěze voleb a opozice se podpisem bezprecedentní dohody dost ohnuly, sociální a občanští demokraté ale měli ještě větší plány, což potvrzuje i politolog Josef Mlejnek. „Bylo zřejmé, že dvě největší české strany mají ambici převést tuzemský stranický systém do podoby britského systému. Podle jejich plánů se měly u moci střídat jen dvě velké strany,“ říká nám v Lidovém domě, dlouholetém sídle tehdy vítězné ČSSD.

Před předčasnými volbami přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by spolu tyto dvě strany někdy měly podepsat dohodu, spíše naopak. „Souboj ODS, která byla už částí veřejnosti vnímána kvůli korupčním aférám negativně nebo s velkým otazníkem, s Milošem Zemanem, který byl vnímán jako polokomunista, byl velmi vyhrocený a emotivní,“ popisuje politolog předvolební kampaň, která předcházela podpisu papíru, který sliboval změny volebního zákona a ještě celkem čerstvé ústavy. Navíc se ODS a ČSSD domluvily nejen na toleranci, ale na nejlepším přátelství – ani jedna ze stran nesměla podle opoziční smlouvy vyvolat ani podpořit hlasování o nedůvěře vládě. „Veřejnost to vnímala tak, že si chtějí navždy rozparcelovat moc,“ vysvětluje Mlejnek revoluční nálady v ulicích Česka. „Tehdy se demokratická politická elita poprvé ocitla ve střetu s veřejností. Do té doby panovalo ve společnosti přesvědčení, že jdeme správnou cestou. Opoziční smlouva byla šok, probudila veřejnost z této iluze,“ dodává.

Jak to celé dopadlo? To si poslechněte v celé epizodě Po sametu o opoziční smlouvě, ve které příběh dokreslujeme. Ale asi tušíte, že si i přes odpor veřejnosti Václav Klaus a Miloš Zeman své voliče udrželi. Ten první se stal prezidentem pět let po podpisu opoziční smlouvy, Miloš Zeman na Hradě sedí dodnes. Jak je to možné, říkám si, když jejich kroky vyvolaly největší protesty od sametové revoluce. „Úspěchy těchto dvou politiků jsou svým způsobem záhada,“ krčí rameny politolog Mlejnek.

Opoziční smlouva výrazně ovlivnila naši aktuální politickou kulturu i společnost. O tom, jak se podepsala na stavu současné demokracie, jsme si povídali s politologem Josefem Mlejnkem, aktivistkou a pedagožkou Monikou Pajerovou a odborníkem na politický marketing Petrosem Michopulosem. Poslechněte si celý díl i dva doprovodné rozhovory v sérii Po sametu.

V podcastové sérii Po sametu zkoumáme deset zásadních polistopadových milníků, které formovaly naši současnost. Vracíme se na místa, kde konkrétní události probíhaly, hovoříme s lidmi, kteří byli jejich součástí. Podcastem provází Vítek Svoboda a o dvě dekády zkušenější Lucie Vopálenská, tedy novinářka, která události zažila, a moderátor, který se na ně díval dětskýma očima. Poslouchejte deset příběhů, které ovlivnily dobu, ve které žijeme, na wave.cz/posametu. Přihlaste se k odběru podcastu na wave.cz/podcasty.

Spustit audio

Související