Odvolací soud dal za pravdu Snowdenovi. Dá mu teď Trump milost?

„Nikdy jsem si ani nepředstavoval, že se dožiju toho, že naše soudy odsoudí aktivity NSA jako nezákonné a v tom samém rozsudku mi uznají podíl na jejich odhalení,“ tweetoval nadšeně Snowden. Rozhodnutí odvolacího soudu přichází navzdory tomu, že sám Snowden poté, co skrze novináře, jako jsou Glenn Greenwald a Laura Poitras, a média, jako britský Guardian, informace zveřejnil, sám příběh a politický boj proti americkému sledovacímu aparátu poněkud zkomplikoval.

Jakkoliv to dost možná nebylo jeho cílem, skončil v ruském exilu, což umožnilo jeho odpůrcům naznačovat, že možná spolupracuje s ruskými tajnými službami. Přímo Snowden si příliš nepomohl tím, že minimálně v prvních letech spolupracoval například v pravidelném propagandistickém televizním pořadu „otázek a odpovědí“ Vladimira Putina. 

Edward Snowden se před americkou justicí skrývá v Rusku |foto: Creative Commons Attribution 3.0 Unported, Matěj Schneider, Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 3.0 Unported

Rozhodnutí odvolacího soudu je další kapkou, která přispívá k možnosti, že by Snowden mohl dostat milost od Donalda Trumpa. Přesně s tímto požadavkem na prezidenta v posledních týdnech apeluje několik amerických zastupitelů v čele s dvěma libertariány, kongresmanem Thomasem Massiem a senátorem Randem Paulem. Naopak například bývalá členka administrativy Baracka Obamy Susan Rice, která byla silně zvažována jako viceprezidentská volba Joea Bidena, vyjádřila hrůzu v momentě, kdy Donald Trump na tiskové konferenci víceméně řekl, že si případnou milost bude muset rozmyslet. 

Je vcelku absurdní sledovat, jak se mince obrátila. Ne, že by vedení demokratů bylo k Snowdenovi nějak příliš vlídné, ale v roce 2013 to byli spíš američtí konzervativci, kdo volali po tvrdém trestu pro Snowdena. Donald Trump dokonce kdysi řekl, že by podle něj měl být popraven. Všechno změnily volby 2016, od kterých se demokraté soustředí na hledání ruského vlivu za každým rohem (republikáni také nelení a vidí za vším Čínu).

Donald Trump a jeho tým se v rámci gradující předvolební kampaně hodně snaží nacházet úspěch na poli zahraniční politiky, zatímco na domácí scéně zdůrazňuje, že je kandidátem práva a pořádku. Případná milost pro Snowdena by mohla být dalším dílem skládanky, jak se prezident pokusí zamíchat kartami. Na jednu stranu jsou tu libertariánštější republikáni, kteří by mu za tento krok jistě poděkovali. Určitá část Američanů bude Trumpa oslavovat za cokoliv, čím naštve liberály.

Čtěte také

Zastánci svobody slova a tisku, kde jste, když jde o Juliana Assange?

Po roce 2016 se ale velká část republikánů, kteří lobují za silný národněbezpečnostní aparát, víceméně přidala na stranu demokratů, ale i tak je dost možné, že Trump vyhodnotí milost jako příliš rizikovou. Průzkumy, které přes léto naznačovaly spíš výhru Bidena, se samozřejmě mohou plést. Rozhodně to zatím ale nevypadá, že by Trump směřoval k drtivé výhře a mohl si dovolit takto riskovat. 

Jeho administrativa přitom rozhodně nepatří k přátelům whistleblowerů a leakerů. Právě až jeho vláda se rozhodla usilovat o vydání Juliana Assange, které Obamova administrativa vyhodnotila jako příliš rizikové pro svobodu tisku v zemi. Trump by tak rozhodně nebyl v žádném případě ideálním prezidentem, který by Snowdena mohl omilostnit, a spíš by to dokládalo jeho chaotičnost a oportunismus. Nicméně i to, že americký prezident něco takového vůbec zvažuje, je obrovský posun.