Zastánci svobody slova a tisku, kde jste, když jde o Juliana Assange?

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Julian Assange

Americké ministerstvo spravedlnosti rozšířilo svoji žalobu na šéfa organizace WikiLeaks Juliana Assange. Evidentně se snaží posílit svou pozici při pokusech o Assangovo vydání z Velké Británie, kde je od loňského roku vězněn. Zároveň tím ale odhaluje, jak slabé karty má v rukou. Soudní spor se vztahuje primárně k leakům, které jsou letos už 10 let staré.

Už původní žaloba byla nevalné kvality a plná děr. Ani v případě té nové tomu není jinak. Jak analyzuje Dell Cameron na serveru Gizmodo, například narativ, který se vztahuje k hacku konzultační zpravodajské agentury Stratfor, je plný časových nesrovnalostí a také například odhaluje podněcování ze strany informátora FBI. Ministerstvo se zjevně snaží pomocí nových tvrzení posílit vykreslení Assange jako hackera a celých WikiLeaks jako zločinecké organizace.

Pojďme si proto zopakovat pár základních věcí o americké žalobě na Assange. Šéf WikiLeaks byl americkým ministerstvem spravedlnosti obžalován loni. V jádru žaloby nestojí nic, co by se týkalo prezidentských voleb, ve kterých byl zvolen Trump, ale komunikace s Chelsea Manning a leaky týkající se válek v Iráku a Afghánistánu. Ty pomohly odhalit celou řadu případů porušení lidských práv a také například tisíce předtím veřejně nezdokumentovaných civilních obětí v obou zemích. Obamově administrativě byl Assange vždy velkým trnem v oku, žalobu na něj ale zamítla s tím, že by jeho odsouzení ohrozilo svobodu tisku ve Spojených státech – Obamovo ministerstvo spravedlnosti nepřišlo na způsob, jak narýsovat legální hranici mezi činností WikiLeaks a „běžnou“ novinářskou prací. Trumpově administrativě je ochrana svobody tisku zcela evidentně úplně jedno.

Demonstranti v Londýně požadují propuštění Juliana Assange

A v tom stále leží jádro celého sporu. Podporovatelé kroků Trumpovy administrativy (paradoxně jsou to často ti, kterým jinak současný americký prezident příliš nevoní) vám budou často vysvětlovat, že Assange přece není novinář, vydavatel ani nic takového. Podle nich je hacker a měl by sedět. V horším případě ještě přidají nějaká osobní invektiva a nesympatie, které by snad ve slušné společnosti vůbec se soudním procesem neměly souviset – předmětem soudu není to, jestli jsou WikiLeaks morálně na výši, ale jestli jejich zakladatel porušil zákon, a pokud ano, co to znamená pro kohokoliv vydávajícího informace. 

Žaloba na Assange stojí na naprosto běžné novinářské praxi ochrany zdroje. Ona to opravdu není náhoda, že se Obamova administrativa přes veškeré své vady této možnosti zalekla. „Pokud se vláda rozhodne používat tyto nástroje k žalobám na novináře a vydavatele, brzy nebudeme mít žádné novináře a vydavatele,“ psal k Assangově případu americký novinář Matt Taibbi.

To, že je žaloba děravá a plná nelogických skoků, ale neznamená, že vydání do Spojených států nemůže vyjít. Tlak na britské úřady ze strany Američanů je v posledním roce hmatatelný. 

Je vcelku smutné sledovat, jak velká část mediálního prostoru řeší aktuální dění ve Spojených státech. Vzduchem létají obvinění z cenzury, z „cancel culture“ se stal všeobecně známý pojem, každý druhý se lačně zaštiťuje svobodou slova a tisku. Kde jsou tito bojovníci za svobodu, když jde o soudní proces, který určí podobu svobody tisku na bůhví kolik dekád dopředu?

Jak ohrožuje soud s Assangem práci novinářů a vydavatelů? Proč se Obama k žalobě Assange neodhodlal? Poslechněte si glosu Matěje Schneidera.

Komentáře v rubrice Ucho vyjadřují názory autora.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související