Loni Assange, letos Greenwald. V Brazílii se otevřela nová fronta ve válce za svobodu tisku

Greenwald byl spolu s dokumentaristkou Laurou Poitras jediným novinářem, kterému Snowden poskytl veškerá data vynesená z NSA. Během loňského roku zveřejnil Greenwald na brazilské mutaci webu The Intercept sérii leaků týkajících se především ilegální spolupráce soudce a prokurátora v kauze bývalého brazilského prezidenta Lula da Silvy, který byl nedávno propuštěn na svobodu.

Čtěte také

Kdo tleská zadržení Assange, tleská Trumpovu autoritářství

Greenwald a Miranda jsou jako asi nejznámější (polo)brazilský otevřeně homosexuální pár dlouhodobě trnem v oku současného pravicového prezidenta Jaira Bolsonara. Jeden ze stoupenců Bolsonara, komentátor Augusto Nunes dokonce na konci loňského roku Greenwalda fyzicky napadl během rozhlasového vysílání. Celé kauza tak má i vysoce osobní rovinu. Nejpodstatnější je ale její právní rozměr a temný stín, který vrhá na budoucnost svobody tisku. Greenwald je totiž žalován za výkon své novinářské práce.

Rád bych řekl, že jsem tímto vývojem překvapený, ale po loňském londýnském zadržení a americké žalobě na zakladatele WikiLeaks Juliana Assange by neměl být překvapen vůbec nikdo. Inspirace, kterou poskytla bezskrupulózní Trumpova administrativa té Bolsonarově, je nad slunce jasná. Podle žalobce Greenwald pomohl hackovat telefony vládních představitelů. Greenwald toto nařčení popírá. Případ je tak velmi podobný kontroverznímu zdůvodnění žaloby na Assange, který měl podle americké prokuratury pomáhat hackovat Chelsea Manning. V Greenwaldově případě je vše ještě trochu absurdnější, protože jím zveřejněné leaky se týkaly právě prokuratury, která mu teď jde po krku. Oba muže chtějí americká a brazilská administrativa trestat za odhalení svých vlastních vládních zločinů – v americkém případě válečných, v brazilském justičních.

Čtěte také

Strach a násilí v Amazonii. Dokoná nový brazilský prezident zkázu deštných pralesů?

„Bolsonaro uctívá Trumpa a jeho administrativa si to přebrala jako signál, že takovéto kroky jsou přijatelné,“ říká přímo Greenwald o zřejmé inspiraci Assangovým případem. „Problematické pasáže spočívají v tom, že části žaloby stanovují běžné novinářské postupy jako součást přečinu,“ psal komentátor časopisu Rolling Stone Matt Taibbi. V Assangeově případě šlo o zjevnou snahu ochránit svůj zdroj, v Greenwaldově o zveřejnění důkazů nelegální činnosti, které jeho zdroj získal potenciálně také nelegální cestou.

Spoustu lidí včetně mě proto loni po zadržení Assange varovalo, že americká žaloba vytváří nebezpečný precedens, který ohrozí práci celé řady novinářů. Sám jsem se soustředil spíše na nebezpečí ze strany právě americké vlády a konflikt této žaloby s americkou ústavou zajištěnou svobodou slova a tisku. Greenwaldův případ ukazuje, že vše je ještě daleko horší. Kdokoliv si těchto svobod váží, měl by se postavit jak za Assange, tak za Greenwalda. A případné osobní antipatie musí jít stranou.