Kdo tleská zadržení Assange, tleská Trumpovu autoritářství

Britská policie s pozváním ekvádorské strany vtrhla  do londýnské ambasády Ekvádoru a doslova vynesla šéfa Wikileaks Juliana Assange
Britská policie s pozváním ekvádorské strany vtrhla  do londýnské ambasády Ekvádoru a doslova vynesla šéfa Wikileaks Juliana Assange

Včera na pozvání ekvádorské strany vešla britská policie do jejich ambasády v Londýně a doslova vynesla šéfa WikiLeaks Juliana Assange. Nejprve jedna z jeho právniček, následně i britská policie potvrdila, že Assange nebyl zadržen jen pro porušení podmínek kauce v Británii, ale také na základě žádosti o vydání do Spojených států. V USA chtějí Assange soudit kvůli komunikaci s whistleblowerkou Chelsea Manning. Tento díl rubriky Ucho se věnuje tomu, proč je to průšvih.

Odpůrci vydání Assange do Spojených států se dlouho obávali, že bude souzen pod kontroverzním Espionage Actem. Zatím tomu tak není, i když je otázkou, jestli nejde jen o to, že při žalobě pod tímto zákonem by Assangeovi teoreticky hrozil trest smrti (byť by byl velmi nepravděpodobný). Jak Ekvádorci, tak Britové se zařekli, že v takovém případě by Assange nevydali. Teď se o jeho vydání bude jednat u britského soudu.

Američané Assange nakonec žalují pod zákonem Computer Fraud and Abuse Act a šéfovi WikiLeaks v tomto případě hrozí 5 let vězení. V žalobě jim nejde o data, která Chelsea Manning poskytla, ale o tvrzení, že se prý Assange měl whistleblowerce pokusit pomoct nahackovat do dalšího účtu. I podle textu samotné žaloby to vypadá, že k prolomení zmíněného účtu nedošlo, což pochopitelně není nutné k naplnění skutkové podstaty. Assange ale měl nabídnout Manning svou pomoc. To neznamená, že případné odsouzení nepředstavuje potenciální problematický precedent z pohledu novinářské práce. Assangeovi zastánci tvrdí, že se ministerstvo snaží jen obejít kontroverznější žaloby – třeba právě pomocí Espionage Actu. Před takovouto žalobou Assange varovala před nedávnem i americká novinářka Marcy Wheeler, která se zaměřuje na národněbezpečnostní aparát a nepatří mezi sympatizanty WikiLeaks.

Wheeler není zdaleka jedinou, která má k různým podobám trestního řízení s Assangem výrazné výhrady. V roce 2011 od něj úřady odrazoval amerických právník Jack Goldsmith ve Washington Postu. „Odsouzení Assange by mělo vedlejší efekt poškození svobody médií v USA. Je těžké udělat čáru mezi Assangem s WikiLeaks a Washington Postem,“ varoval.

Protest před soudem ve Westminsteru, který má rozhodnout o vydání Assange do USA

„Jakékoliv stíhání Juliana Assange za publikační činnost WikiLeaks by ze strany Spojených států bylo bezprecedentní a protiústavní a otevřelo by dveře trestnímu stíhání jiných zpravodajských institucí,“ stojí v aktuálním prohlášení Amerického svazu pro občanské svobody (ACLU). Svaz dále upozorňuje, že odsouzení by ustavilo nebezpečný precedent pro americké novináře v momentě, kdy poruší zákony o utajení platící v jiných zemích. Podobného výsledku se děsí i britský novinář a historik Mark Curtis. „Moskva a Rijád teď můžou chtít soudit britské novináře, kteří budou chtít odhalit jejich tajemství,“ psal Curtis na Twitteru.

Obamovo ministerstvo spravedlnosti přesně z těchto důvodů po Assangeovi nešlo. Ne že by v tomto ohledu byl Obama nějaký svatoušek – počet procesů s whistleblowery byl za jeho administrativy bezprecedentní. Jeho ministerstvo pouze přes veškeré snahy nepřišlo na způsob, jak obvinit Assange, aniž by ohrozili svobodu tisku v zemi. Trumpovi jsou takovéto vedlejší ztráty pochopitelně úplně jedno. Je to pro něj další způsob, jak si připsat nějaké to „vítězství“, a jestli na tom tratí novináři, možná o to lépe. Všichni, kdo Assangeovu zadržení tleskají, netleskají spravedlnosti, ale Trumpovu autoritářství. Doufám, že jsou s tím v míru. Ohánění svobodou tisku z jejich úst už nikdo věřit nebude.

Z čeho USA obviňují Juliana Assange? A proč by nejen američtí novináři měli očekávat jeho rozsudek s neklidem? Poslechněte si glosu Matěje Schneidera.

Komentáře v rubrice Ucho vyjadřují názory autora.