Kdo tleská zadržení Assange, tleská Trumpovu autoritářství

Odpůrci vydání Assange do Spojených států se dlouho obávali, že bude souzen pod kontroverzním Espionage Actem. Zatím tomu tak není, i když je otázkou, jestli nejde jen o to, že při žalobě pod tímto zákonem by Assangeovi teoreticky hrozil trest smrti (byť by byl velmi nepravděpodobný). Jak Ekvádorci, tak Britové se zařekli, že v takovém případě by Assange nevydali. Teď se o jeho vydání bude jednat u britského soudu.

Američané Assange nakonec žalují pod zákonem Computer Fraud and Abuse Act a šéfovi WikiLeaks v tomto případě hrozí 5 let vězení. V žalobě jim nejde o data, která Chelsea Manning poskytla, ale o tvrzení, že se prý Assange měl whistleblowerce pokusit pomoct nahackovat do dalšího účtu. I podle textu samotné žaloby to vypadá, že k prolomení zmíněného účtu nedošlo, což pochopitelně není nutné k naplnění skutkové podstaty. Assange ale měl nabídnout Manning svou pomoc. To neznamená, že případné odsouzení nepředstavuje potenciální problematický precedent z pohledu novinářské práce. Assangeovi zastánci tvrdí, že se ministerstvo snaží jen obejít kontroverznější žaloby – třeba právě pomocí Espionage Actu. Před takovouto žalobou Assange varovala před nedávnem i americká novinářka Marcy Wheeler, která se zaměřuje na národněbezpečnostní aparát a nepatří mezi sympatizanty WikiLeaks.

Wheeler není zdaleka jedinou, která má k různým podobám trestního řízení s Assangem výrazné výhrady. V roce 2011 od něj úřady odrazoval amerických právník Jack Goldsmith ve Washington Postu. „Odsouzení Assange by mělo vedlejší efekt poškození svobody médií v USA. Je těžké udělat čáru mezi Assangem s WikiLeaks a Washington Postem,“ varoval.

Protest před soudem ve Westminsteru, který má rozhodnout o vydání Assange do USA|foto: ČTK/AP/Alastair Grant

„Jakékoliv stíhání Juliana Assange za publikační činnost WikiLeaks by ze strany Spojených států bylo bezprecedentní a protiústavní a otevřelo by dveře trestnímu stíhání jiných zpravodajských institucí,“ stojí v aktuálním prohlášení Amerického svazu pro občanské svobody (ACLU). Svaz dále upozorňuje, že odsouzení by ustavilo nebezpečný precedent pro americké novináře v momentě, kdy poruší zákony o utajení platící v jiných zemích. Podobného výsledku se děsí i britský novinář a historik Mark Curtis. „Moskva a Rijád teď můžou chtít soudit britské novináře, kteří budou chtít odhalit jejich tajemství,“ psal Curtis na Twitteru.

Obamovo ministerstvo spravedlnosti přesně z těchto důvodů po Assangeovi nešlo. Ne že by v tomto ohledu byl Obama nějaký svatoušek – počet procesů s whistleblowery byl za jeho administrativy bezprecedentní. Jeho ministerstvo pouze přes veškeré snahy nepřišlo na způsob, jak obvinit Assange, aniž by ohrozili svobodu tisku v zemi. Trumpovi jsou takovéto vedlejší ztráty pochopitelně úplně jedno. Je to pro něj další způsob, jak si připsat nějaké to „vítězství“, a jestli na tom tratí novináři, možná o to lépe. Všichni, kdo Assangeovu zadržení tleskají, netleskají spravedlnosti, ale Trumpovu autoritářství. Doufám, že jsou s tím v míru. Ohánění svobodou tisku z jejich úst už nikdo věřit nebude.