Olga Benešová pro Cover Lover: Mám ráda neon
"Je to tak perfektní, až je to nuda," komentuje obal alba Jona Hopkinse spoluautorka vizuální kampaně Radia Wave Děláme vlny a čerstvá laureátka European Design Awards, Olga Benešová. Líbí se jí alba, na kterých chybí typografie a špatně z nich jde poznat o co vlastně jde. Album Savages jí připomíná tátovu sbírku vinylů a z cover artu Deerhunter je nadšená: "Já to mám prostě ráda, protože je to neon."
Doldrums – Lesser Evil
Olga: První obal, kterej tu mám k hodnocení, se mi z toho výběru líbí možná nejvíc. I když paradoxně je to přesně taková ta na první pohled ošklivá věc. Není na ní ani napsáno, co je to za desku, takže to vlastně nesplňuje tyhle funkční požadavky, ale když jsem to viděla poprvé, byla jsem úplně nadšená. Protože jsem nedokázala poznat, co to vlastně je. Vypadalo to jako chybnej polaroid nebo jako rozmazanej portrét někoho za oknem. A vlastně doteď nejsem schopná identifikovat, co to je, ale líbí se mi to čím dál víc a naprosto to sedí k hudbě samotný.
Autre Ne Veut – Anxiety
Olga: „Podle mě úplně skvělej koncept obalu. Já jsem vlastně jako první viděla obal singlu Counting, kde v tom rámu je reprodukce Munchova Výkřiku. A mně přijde super ta asociace anxiety, úzkost a uzavřenej prostor, nějaká místnost, kterou má člověk kolem sebe jako ty hranice. To, že celá ta deska je bez obrazu a jeden singl ho měl, takže vlastně každá písnička by teoreticky mohla mít v rámu nějakej svůj obraz, kterej ti to asociuje, je skvělý. A zase to nemá žádnou typografii, já jsem asi divná...“
Jon Hopkins – Immunity
Olga: Věc, která z profesionálního hlediska funguje úplně perfektně, je to dokonale zvládnutý, skvělá typografie, nádhernej vizuál. Mimochodem k tomu vznikla celá série dalších obrazů těchhle struktur, nějakejch biochemickejch makrodetailů, i video. Jediná věc, která mě na tom zaráží, je to, že mě to nebaví. Je to tak perfektní, až je to nuda. I když tomu nemůžu vlastně nic vytknout. Ale zároveň to opět perfektně sedí k tý hudbě. Já takovýhle elektro neposlouchám, takže pro mě ten obal nebyl určenej, ale ten vizuál je naprosto profi.
Savages – Silence Yourself
Olga: Hodně zajímavá věc, když jsem ji viděla poprvé, připomněla mi sbírku vinylů, co měl doma táta, když jsem byla malá. Je to oldschool, i estetika je taková, jak se dřív dělaly klasický vinyly. Formálně bych tomu možná mohla vytknout to, že je to právě vymyšlený na formát vinylu a na cédéčku to moc nefunguje. Když to máš v iTunes, ten obal vždycky přehlídneš, já ho docela často hledám, protože to je skvělá deska. Podstata tý estetiky je v tom, že daly svůj manifest Silence Yourself o tom, že se nemáš zabývat ničím kolem a soustředit se jen na hudbu samotnou, rovnou na obal. To je skvělý.
Deerhunter – Monomania
Olga: Já to mám prostě ráda, protože to je neon. To je jenom moje subjektivní hodnocení, ale jinak samozřejmě ten vinyl kromě toho červenočernýho neonu na coveru má i hezky dopracovanou backside a booklet, kterej je celej v poměrně brutální černočervený grafice, a myslim si, že to opět funguje dobře s hudbou. Ten obal se mi líbí a naopak je skvěle poznat v iTunes.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
