Cover Lover Tamara Moyzes: U hudby dám nejvíc na kamarády

28. květen 2015

„Nemyslím si, že bych byla hudební fajnšmekr nebo úplný profík na hudbu, proto si většinou muziku vybírám právě podle coverů a úplně nejvíc dám na svoje kamarády,“ říká slovensko-izraelská politická umělkyně, kurátorka a dokumentaristka Tamara Moyzes. Ve své tvorbě se zabývá hlavně xenofobií, rasismem a queer tematikou.

Tomas Barfod – Love Me
Ta fotografie, co je na coveru, se mi moc líbí. Je to takové chytré, člověk se na to může dívat dlouho, je to složené z jeho a více tváří. Myslím si, že by mě tento obal zaujal. Je jednoduchý, je černý a je tam čistý portrét, který je chytře udělaný. Takže si myslím, že bych do toho šla.

Riff Raff – Neon Icon
Líbil se mi hned, jak jsem ho viděla. Má v sobě určitý sarkasmus. Týpek má na sobě hiphopové oblečení, ale je to smíchané s 80´s a popíkem. Mám ráda, když se tyto věci různým způsobem mixují. Tento cover je mi velmi sympatický, je barevný, ostrý, takže do toho bych také okamžitě šla.

The Antlers – Familiars
Také mě docela zaujal. Sousoší, které vypadá jako z 50. let. Je to minimalistické a trochu to odkazuje do historie. Antlers jsem i poslouchala a k tomu coveru se hodí.

Klaxons – Love Frequency

Mastodon – Once More ´Round The Sun
Musím se přiznat, že mě tenhle cover hned napoprvé dost odradil. Mám trochu problém s tím, že je to takové delirické, pro mě dost odpudivým způsobem. Líbí se mi, že to vypadá jako sprejová práce, ale barvy jsou šílené. Postava má tvar nějakého poločínského draka, to už je na mě trochu too much new age.

Klaxons – Love Frequency
Je to velmi minimalistické. A i když jako umělec nejsem vůbec minimalista, je mi to velmi blízké. Jak je to bílé na bílém, uprostřed mi to připomíná knoflík nebo nějaké léky. Logo mi dokonce připomíná i jakousi hru se symbolem peace. Takže i tento cover se mi líbí moc a šla bych do něj hned.

autor: Martin Melichar
Spustit audio