Omezování lidí nefunguje, pro řešení klimatické krize potřebujeme pozitivní vizi, shodují se Krajhanzl a Novák

Podle studie Masarykovy univerzity Vztah české veřejnosti k přírodě a životnímu prostředí jsou obyvatelé České republiky velkými milovníky přírody, a dokonce si většinově myslí, že pro ochranu přírody neděláme dost. Zajímalo mě proto, proč jsou Češi v otázkách řešení klimatické krize poměrně vlažní, až odmítaví.

Arnošt Novák|foto:ČTK/Šulová Kateřina

„Zásadní bylo vítězství Václava Klause v roce 1992 ve volbách. Václav Klaus dlouho razil, že ekologie je třešnička na dortu, na kterou si nejdřív musíme vydělat,“ upozorňuje na vliv známého klimaskeptika Arnošt Novák. Autor sociální studie o radikálních environmentálních hnutích v Česku Tmavozelený svět ale vidí naději v nově se formujících hnutích. Zatímco se neziskové organizace typu Hnutí DUHA nebo Arnika v nultých letech stáhly blíž k politice a připomínkování zákonů, současná generace se blíží znovu k určitým grassrootovým základům hnutí. „Vědci nám řeknou současný stav, to je expertní vědění, ale co s tím ta společnost bude dělat, to je téma politické a k tomu se má vyjadřovat každý, i středoškolští studenti,“ potvrzuje legitimitu globálního hnutí mladých Fridays for Future Arnošt Novák.

„Budoucnost není binární – není to buď kolaps, nebo to zvládneme bez problémů. V sociální práci se tomu říká harm reduction. Musíme zachránit nejcennější společenské hodnoty a udržet přijatelnou kvalitu života pro co nejširší část společnosti,“ nemaluje vizi nejbližších let na růžovo Jan Krajhanzl. „Řada vědců si myslí, že teď už to není o tom, jestli je klimatická změna reálná nebo ne. Teď se ten spor vede spíš mezi fatalismem, a jestli se s tím dá něco dělat,“ potvrzuje Arnošt Novák.

Klimatická změna už není jen bojové heslo aktivních skupin uvnitř environmentálního hnutí, ale zasahuje celou biosféru a všechen život na planetě. Přestože někteří vlivní lidé zůstanou třeba navždy ve fázi popírání, sociální vědci ve studiu Radia Wave se shodli, že by mohlo jít v pozitivním slova smyslu o příležitost k další vlně společenských změn. „Společenské transformace, které byly historicky úspěšné, měly nějakou pozitivní vizi. Vizi emancipace nebo spravedlivé společnosti, já si myslím, že tohle může nabízet koncept klimatické spravedlnosti,“ vysvětluje Arnošt Novák svůj postoj.

Čtěte také

Protesty za klima k ničemu nevedou, řešením je rozbít civilizaci, tvrdí ekofilozof Derrick Jensen

„Nesmíme zapomenout na ztrátu bezpečí, kterou významná část naší společnosti v globalizovaném světě prožívá. Často je to z kulturních důvodů. A k tomu je potřeba přistupovat senzitivně,“ připomíná Jan Krajhanzl aspekt sociální nerovnosti, který společnost v přístupu k řešení klimatické krize rozděluje. Do dalšího směřování společenského vývoje je potřeba zahrnout všechny vrstvy společnosti. „Ochrana klimatu by měla být pro každého. Pro lidi zprava, zleva, liberály, konzervativce, babišovce, zemanovce, prostě pro každého. Zásadní pro tu obrovskou společenskou transformaci je, jestli se podaří získat společenský konsenzus a jestli se podaří získat důvěru veřejnosti,“ uzavírá Krajhanzl.