Ondřej Trhoň o svých potížích s OCD: Nemůžu po všech lidech chtít, aby mi vyšli vstříc

„Když se někdo bojí například velkého množství lidí, tak to lidé snáz pochopí, než když já řeknu, že se bojím chodit nakupovat, protože tam jsou lasery,“ vysvětluje Ondřej své specifické obtíže a odkazuje se k laserovým čtečkám kódů, kterými jsou zpravidla vybaveny téměř všechny obchody.

Obavy, které má s lasery spojené, souvisí s jeho strachem ze zranění očí a uší. Před lety skutečně zažil zranění ucha, po němž mu zůstaly trvalé následky, nicméně problémy, s nimiž se potýká, začaly až o několik let později. Co bylo v tu chvíli spouštěčem, není schopen s jistotou určit. „Bylo to období, kdy jsem nebyl úplně spokojený se životem, ale není pro mě snadné to zpětně analyzovat i kvůli mé paměti a nasazení medikace,“ říká Trhoň.

V rámci terapie se snaží pracovat mimo jiné s tématem prožívání vlastních emocí, sám sobě je tak trochu laickým KBT (kognitivně behaviorální terapie) terapeutem. „Když se mi stane nějaká stresová situace, tak jsem se naučil sám sebe přesvědčovat, že mi nic není. Vyrobil jsem si mentální sadu checkboxů, proč se mi nic nemohlo stát – například nebolelo to, přece by se mi ten člověk omluvil –, a to mi pomáhá. Ale je to i díky medikaci, bez ní by mi to asi nefungovalo,“ říká Ondřej Trhoň.

Čtěte také

Quest s Ondřejem Trhoněm: Jak hry pomáhají destigmatizovat duševní onemocnění

O svých potížích se moc mluvit nestydí. I díky tomu zjistil, že je kolem něj celkem dost lidí, kteří aktuálně užívají antidepresiva. To by mohlo vést k většímu pochopení, ovšem i to má své limity. „Spousta známých vyjadřuje pochopení, empatii a snahu vyjít vstříc, ale často cítím v reálném životě nějaký ten osten osočování z podivínství, takové to ‚co ti zas vadí‘. Jsem z toho občas smutný,“ říká Trhoň a zároveň připouští, že i on sám někdy má tendenci nechápat specifická přání a potřeby druhých lidí.