Parafilie není záležitost vlastní volby ani sexuální zhýralost, říká Kateřina Klapilová

muž - osoba - temnota
muž - osoba - temnota

Když je řeč o tzv. parafilicích, např. o pedofilech, hebefilech či lidech, kteří k sexuálnímu uspokojení potřebují například nesouhlas druhé osoby, často je téma automaticky propojováno s trestnou činností, strachem a výrazy jako „úchyl“ a podobně. S odlišnou sexuální preferencí se ale lidé pravděpodobně rodí a většina z nich pravděpodobně během svého života žádný delikt nespáchá. V daném kontextu je ale pro ně velmi obtížné se se svou sexualitou vyrovnat.

Odlišná sexuální preference se začíná projevovat většinou v průběhu puberty. „Když si na začátku puberty uvědomujete, že se vám líbí stále ty stejné věkové kategorie jako dřív, že zatímco vaši vrstevníci vyhledávají vaše vrstevnice, vám se líbí pořád malé holky nebo malí kluci, časem se k tématu pedofilie zřejmě dostanete,“ popisuje možné počátky uvědomění si jinakosti dr. Kateřina Klapilová, vedoucí Laboratoře evoluční sexuologie a psychopatologie Národního ústavu duševního zdraví.

Vzhledem k tomu, že v české společnosti se parafilie mnohdy automaticky ztotožňuje s parafilním chováním, čelí parafilici nejen možnému stigmatu z vnějšku, ale i tzv. autostigmatizaci. „Skrze to uvědomění si říkají – ano, já jsem ten, co zneužije dítě, já jsem ten, co udělá nějaký agresivní čin,“ říká Klapilová. U některých z nich to může vést ke snaze uniknout před sebou samým například do drogové závislosti nebo se mohou pokusit o sebevraždu, aby sebe i případné riziko eliminovali.

Mezi parafilní preferencí a parafilním chováním je však podle Klapilové obrovský rozdíl. „Parafilního nebo nějak neobvyklého sexuálního chování se může dopustit i člověk bez parafilní preference. Může to pro něj být náhradní sexuální aktivita nebo sexuální objekt, protože svůj běžně preferovaný objekt, například zralou ženu nebo zralého muže, nemá k dispozici. Naopak člověk s parafilní preferencí se často vůbec nedopustí parafilního chování, protože si je vědom toho, že je to něco, co by mohlo někomu ublížit, nebo je to něco, co není obvyklé nebo ve společnosti není povoleno,“ vysvětluje Klapilová. Parafilikům by nově mohl pomoci projekt Parafilik, který spouští Národní ústav duševního zdraví.

Co potřebují lidé s parafilní preferencí k tomu, aby přijali svou sexuální preferenci a zároveň minimalizovali rizika, která hrozí jim či jejich okolí? Jak velká je skupina lidí, o nichž se v souvislosti s parafiliemi hovoří? A může pedofil žít ve spokojeném partnerském vztahu s dospělou ženou? Poslechněte si Diagnózu F s Kateřinou Klapilovou.

Spustit audio

Související