Peňás, Kroulík, Kouba: Kulturní publicistika z médií nezmizí

Pokud z některých médií mizí kulturní rubriky, je to podle Jiřího Peňáse zásahy manažerů, ekonomů, které kultura příliš nezajímá. „Pochopitelně se vždycky bude nejvíc číst zpravodajství a sport, kultura je zkrátka věc, která jde při škrtech na řadu nejdřív. Stav kultury v médiích asi odráží stav současné společnosti.“ Psaní o kultuře se pak přesouvá na externisty nebo na „univerzální vojáky“, kteří píší o všem možném. Zatímco Jiří Peňás se podle svých slov s tlakem na bulvarizaci nebo popovost nesetkává, Pavel Kroulík řekl, že mu byl v minulosti vystavený. „Dneska je už třeba nepředstavitelné, že by si někdo chtěl číst dlouhé profily kapel, na které se chystá. Situace už je úplně jiná než třeba v 90. letech. Obávám se, že to není tak, že kdyby tady nějaká opravdu dobrá kulturní nabídka byla, lidé by pak po ní určitě sáhli.“ Zájem o kulturní publicistiku podle něj obecně klesá.

Všichni se shodli, že je těžké nacházet kvalitní autory, kteří dovedou například o hudbě psát poutavým způsobem. Právě v hudební publicistice přitom vidí Pavel Kroulík největší kvalitativní posun. „V 90. letech se jednak psalo o tom, co chtěla hudební vydavatelství, a také se hodně popisovala hudba samotná. Jak někde úpí slastná basa a podobně. Myslím si, že současná střední generace novinářů, kterou reprezentují jména jako Pavel Turek, Karel Veselý nebo Pavel Klusák, píše prostřednictvím hudby o současné společnosti. O tom, na jaké problémy hudba ukazuje, že naznačuje určitý způsob přemýšlení o současném dění.“ Jak řekl Karel Kouba, vedle hudby se třeba pro A2 otevírají zajímavé možnosti v psaní o literatuře. „Na rozdíl od velkých médií si můžeme dovolit tisknout i delší eseje, literární zápisníky od literátů, kritiků, publicistů. Zároveň přidáváme dosud nevydané texty, nové básně českých básníků, povídky, úryvky překladů a podobně.“

K podobě textů se stáčela i další část diskuse. Podle Jiřího Peňáse nevadí, že autoři v novinách píší o všem možném. Jako příklad zmínil třeba Karla Čapka. „Vedle toho jsou expertnější časopisy, které jsou jistou odlukou seminárních cvičení sociologie nebo sociálních věd, třeba jako je to u A2.“ Šéfredaktor A2 Karel Kouba s jeho názorem nesouhlasil. „Nemyslím si, že jsme prodlouženou rukou seminárek. Přiznávám, že texty, které nám přichází, jsou mnohdy velice akademické, ale my se to snažíme osekávat a zlidštit.“

Poslechněte si celou diskusi!